Tři druhy špatných matek
Většina maminek chce udělat vše pro to, aby jejich děti byly šťastné. Ale i matky se mohou dopouštět chyb. Nechci nikomu nic vyčítat, pouze se zmíním o třech typech matek, které mohou závažným způsobem narušit duševní zdraví dítěte. Řeč nebude o matkách, které své děti moří hladem nebo se o ně nestarají. Ve skutečnosti tyto maminky svoje děti milují a chtějí pro ně "to nejlepší". Jenže se svým přístupem k dítěti dosahují pravého opaku.
1) Nepřítomná matka
Některé maminky v
rámci zajišťování materiálních potřeb dítěte zacházejí -
či jsou nuceny zacházet - tak daleko, že (téměř) veškerý čas
věnují práci a kariéře, takže na dítě už jim jaksi nezbývá
čas. Jejich dítě může vyrůstat ve vynikajících podmínkách,
starají se o ně prarodiče nebo placené chůvy, dům je plný
hraček a sladkostí, ale to hlavní tu chybí - maminka. Osoba,
kterou nelze nikým a ničím nahradit. Navenek je vše v pořádku.
Dítě je dobře živené a péče o něj je zajištěna. Avšak
vyrůstá v hluboké osamělosti, necítí se být milováno a
nevytváří se u něj pocit jistoty a bezpečí.
Nedá se tvrdit, že
se taková maminka o dítě "nestará". Naopak, vždyť skoro
celý den nedělá nic jiného, než že dítěti zajišťuje
"blahobyt" a "šťastnou budoucnost". Jenže pro malé dítě
je dost těžké pochopit, že maminka musí být neustále v práci
nebo na služební cestě, protože peníze jsou přece mnohem
důležitější, než mezilidské vztahy. Místo toho, aby se dítě
radovalo, že vyrůstá v blahobytu a jednou bude studovat na
prestižní soukromé škole, kterou mu maminka zaplatí, se jen dívá
z okna, kreslí prstem na orosené sklo a přemýšlí o tom, kdy už
maminka přijde domů.
Ovšem matka nemusí
být nepřítomna jen fyzicky. Emocionálně chladná matka může s
dítětem sdílet společný prostor, avšak ve skutečnosti ji od
něj dělí nesmírná vzdálenost. Neví, jak má s dítětem
komunikovat, nerozumí jeho pocitům, nepozná, když dítě prožívá
úzkost, smutek či strach. Matka a dítě žijí vedle sebe, nikoli
spolu.
Řada vzdělaných, inteligentních a kreativních lidí má velké obtíže se začleněním do společnosti. Mohli by si najít skvělé zaměstnání, jenže se bojí přijímacích pohovorů, a tak se raději spokojují s méně zajímavými profesemi s nižší mzdou. Mají sice tvůrčí nadání, ale nikdy se neprosadí jako umělci, protože jim to nedovolí strach z kritiky. Rádi by někoho milovali, jenže stud jim nedovolí přijímat projevy náklonnosti. Tito lidé v dětství vyrůstali s citově chladnou matkou. Jejich základní životní postoj lze vyjádřit slovy: "Svět není v pořádku."
2) Trestající matka
V některých
rodinách jsou role matky a dítěte - s mírnou nadsázkou -
stanoveny tak, že matka představuje soudce a kata, zatímco dítě
je věčný a nenapravitelný zločinec. Dítě žije v neustálém
strachu, že udělá něco "špatného", a že všechny špatné
věci kolem něj se vlastně dějí jen kvůli němu.
Veškeré chování
dítěte je motivováno nikoli pozitivně, tedy snahou něco dokázat
a něčeho dosáhnout, nýbrž negativně, tedy snahou vyhnout se
trestu a za každou cenu se zavděčit despotické matce a jejím -
mnohdy značně přehnaným a prakticky nesplnitelným - požadavkům.
Mnozí lidé mají problémy v partnerských vztazích. Aby druhému vyhověli, jsou ochotni udělat cokoliv a tolerovat třeba i nevěru (zejména některé ženy přičítají vinu za manželovu nevěru sobě, protože si myslí, že neudělaly dost pro to, aby ho uspokojily samy, ale podobný postoj se může vyskytovat i u některých mužů). Když je ostatní lidé urážejí a jednají s nimi neuctivě, berou to jako samozřejmost. Stále na sobě hledají jen samé chyby a nedovedou ocenit své kladné vlastnosti. Jejich sebevědomí je podlomené, protože v dětství byli vychováváni despotickou a trestající matkou. Jejich základní životní postoj zní: "Nejsem v pořádku."
3) Ovládající matka
Děti těchto matek
vyrůstají obrazně řečeno "na vodítku". Maminka je považuje
za naprosto nezpůsobilé bytosti, které nemohou nic zvládnout
samy, protože jsou slabé, hloupé či nezkušené. Proto své
potomky na každém jejich kroku kontrolují a omezují. Rozhodují
úplně o všem (počínaje barvou ponožek a konče výběrem
zájmového kroužku), aniž by se dítěte zeptaly na jeho názor.
Jsou přesvědčeny o tom, že jakékoliv rozhodnutí samotného
dítěte by bylo samozřejmě "špatné".
Výsledkem je, že
dítě si nevytvoří žádné vlastní zkušenosti, nenaučí se
řešit problémy a bojí se udělat chybu, kdykoliv se má k něčemu
odhodlat. Dokonce i v dospělosti se na matku obrací s prosbou o
radu, jak si má počínat třeba i v těch nejběžnějších
životních situacích.
Někteří lidé mají pocit, že jsou přetěžováni. Nedovedou totiž nikomu nic odmítnout. Dělá jim obtíže, když se mají samostatně rozhodnout. Nevěří, že jsou schopni sami něčeho dosáhnout. V partnerských vztazích často selhávají. Mnohdy vyrůstali pod neustálou rodičovskou kontrolou, jejich matky by za ně nejraději nejen myslely, ale snad i dýchaly. Také u těchto lidí lze jejich základní postoj vyjádřit slovy "Nejsem v pořádku."
Matky patřící k jednomu z výše uvedených typů si samozřejmě neuvědomují, jaké škody mohou svým dětem způsobit. Naopak věří, že právě jejich způsob výchovy umožní jejich potomkům prožít šťastný a spokojený život. Mnohé z těchto matek jen opakují chyby svých vlastních rodičů. Negativní scénář výchovy se tak přenáší z generace na generaci.