V kolik hodin by mělo dítě chodit spát

Přestože dostatek kvalitního spánku má naprosto zásadní význam pro tělesné i duševní zdraví dítěte i dospělého člověka, mnozí lidé se o něj okrádají a z nejrůznějších důvodů si jej nedopřávají v takové míře, jakou by jejich organismus potřeboval. Je prokázáno, že dnešní dospělí lidé spí o celou hodinu denně méně, než tomu bylo ještě před 30 - 40 lety.

Jestliže dospělému člověku může nedostatek spánku neboli spánkový deficit uškodit, pak u dítěte bývají důsledky tohoto nedostatku přímo katastrofální. Spánkový deficit se u něj projeví nejen větší únavou a podrážděním, ale i narušením jeho vývoje. Jedním z nejdůležitějších úkolů rodičů tedy je, aby svému dítěti zajistili dostatečně dlouhý spánek.

Před několika lety zveřejnila Americká pediatrická asociace (AAP) následující tabulku, s jejíž pomocí mohou rodiče snadno zjistit, v kolik hodin by měli své dítě ukládat ke spánku. Podle věku dítěte stačí srovnat dva parametry - v kolik hodin ráno vstává a v kolik hodin večer by mělo jít spát.

Pokud tedy například devítileté dítě vstává v sedm hodin ráno, mělo by chodit spát ve tři čtvrtě na devět večer. Z některých údajů tabulky vyplývá, že délka spánku nemusí být v určitém věku vždy stejná, protože do jisté míry závisí i na tom, jak brzy nebo jak pozdě se dítě ke spánku ukládá.

Proč má spát tak dlouho?

Když rodičům říkám, kolik hodin denně by jejich dítě mělo spát, většinou jen nevěřícně kroutí hlavou a argumentují:

• "Tolik? To snad není potřeba!"
• "V půl deváté ho nedostanu ani do pyžama, natož pak do postele!"
• "Ale já jsem na internetu četla, že člověk má spát 6 až 8 hodin denně."

Mnozí rodiče nevědí nebo nechtějí vědět, že mezi spánkem dospělého člověka a dítěte je určitý rozdíl. Dítě má oproti dospělému člověku poněkud odlišný spánkový rytmus, spí povrchněji a v noci se snadno vzbudí. Na druhou stranu však během spánku dovede vykonávat i poměrně složité pohyby (například si samo upravit přikrývku), aniž by se při nich vzbudilo. Teprve během puberty se u něj tato schopnost postupně snižuje.

První a hlavní rozdíl však spočívá v tom, že dítě roste. To pro většinu rodičů asi není žádné překvapení, méně se však už ví, že k tomu, aby dítě mohlo růst, potřebuje růstový hormon neboli somatotropin. A tento hormon se z větší části - nejméně ze 70% - vytváří právě ve spánku.

Přitom k produkci růstového hormonu během spánku nedochází plynule, nýbrž nárazově. Tyto nárazy zpravidla nastávají ne přelomu třetí a čtvrté fáze spánku. Jestliže dítě chodí spát ve 21:00, pak čtvrtá fáze spánku u něj zpravidla nastává až okolo půl jedné v noci. Tehdy jeho tělo začíná "vyrábět" větší množství růstového hormonu.

Pokud dítě chodí spát pozdě, má jeho tělo mnohem méně času na to, aby zajistilo tvorbu růstového hormonu v dostatečném množství.

Kromě zpomalení růstu může mít spánkový deficit pro dítě i mnoho dalších nepříznivých důsledků - zvýšenou podrážděnost, narušení paměti, pokles pozornosti, oslabení tělesné imunity.

Jak naučit dítě chodit dříve spát?

Ukládání ke spánku bývá často spojeno s různými dětskými protesty. Dítě se ještě necítí dostatečně unavené, chce ještě vyvíjet nějakou aktivitu. Domlouvání ze strany rodičů má mnohdy opačný účinek, obzvláště je-li provázeno křikem a negativními emocemi. Rodiče tak mnohdy neúmyslně vytvářejí prostředí, v němž svému dítěti jeho usínání spíše znesnadňují. Navíc je prokázáno, že nejméně 30% dětí mladšího školního věku trpí různými poruchami spánku.

Rodiče, kteří chtějí problémy se spánkem dítěte řešit konstruktivním způsobem, by měli především dbát na to, aby dítěti zajistili několik základních pravidel spánkové hygieny:

• Pravidelná doba ukládání ke spánku. Pokud je to jen trochu možné, dítě by mělo uléhat každý den alespoň přibližně ve stejnou dobu, nejvýše o 15 minut dříve nebo později, než je obvyklé. Uléhání ke spánku je vhodné spojit s nějakým rituálem, tedy s pravidelně se opakující činností, protože každá pravidelnost má uklidňující účinky. Někteří rodiče svým dětem před spaním čtou - a dělají dobře, protože dítě si podvědomě vytvoří spojení mezi večerním čtením a následným spaním. U menších dětí má velký význam i rodičovský polibek na dobrou noc (ty starší, zejména dospívající, už by mohl přivádět do rozpaků).
• Zajištění vhodné teploty. Teplota vzduchu v místnosti, kde spí dítě, by se neměla být příliš vysoká. Ideálně by se měla pohybovat okolo 18 °C.
  Během spánku dochází k ochlazení povrchu lidského těla až o 1 °C, což je pro jeho kvalitu velmi důležité. Proto by dítě mělo být do spaní pokud možno co nejméně oblečené. Příliš hřejivé pyžamo může jeho spánek narušit. Jako vhodné oblečení do spaní může dobře posloužit lehké tričko, pokud možno ze 100% bavlny. Pro větší zahřátí poslouží dítěti přikrývka, kterou si během noci může samo upravovat, aniž by se vzbudilo (viz výše).
• Větrání. V místnosti, kde dítě spí, by měl být dostatek čerstvého vzduchu. V zimě mu před spaním vyvětráme, v létě můžeme nechat okno pootevřené, pokud z venkovního prostředí nepřichází hluk (například z rušné ulice), který by dítě mohl rušit.
  Pravidelné větrání všech obytných místností by se mělo provádět minimálně třikrát denně po dobu 15 minut, v mrazivém počasí jej lze zkrátit na 5 minut. Protože vzduch, který člověk ve spánku vydechuje, obsahuje větší množství oxidu uhličitého, je vhodné alespoň krátce vyvětrat místnost i ráno po probuzení.
• Světelná pohoda. Alespoň 1 - 2 hodiny před spaním by dítě pokud možno nemělo sledovat obrazovky a displeje. Tato zařízení totiž vydávají světlo o nízké vlnové délce, které má stimulační (povzbuzující) účinky. Ani osvětlení všech prostor v bytě, v nichž se dítě v době před spaním pohybuje, by nemělo být příliš ostré. Žárovky v dětském pokoji by měly vydávat příjemné, teplé světlo.
  Některé děti se bojí usnout potmě, a proto mají v pokoji noční lampičku. Na tom sice není nic špatného, ale bývají to právě noční lampičky, které vydávají namodralé světlo s nízkou vlnovou délkou. Řešením může být stínítko z papíru teplé barvy, které si snadno sami vyrobíte.
• Pitný režim. Během 1 - 2 hodin před spaním by dítě nemělo pít horké, slazené nebo sycené nápoje. Tyto nápoje totiž mají močopudné účinky. Pokud má opravdovou žízeň, může se napít čisté, neochucené a nesycené vody.
  Když se dítěti opravdu chce, může se před spaním dojít vymočit. Chybu však dělají ti rodiče, kteří své dítě před každým uložením ke spánku za každou cenu nutí k "preventivnímu" močení, protože tím jej vystavují stresu, který u něj může vyvolat úzkostnou poruchu. Dítěte se můžete zeptat, ale neměli byste jej nutit.
• Postel by pro dítě měla představovat místo, které je určené ke spánku. Nevadí, když si na noc bere do postele jedno plyšové zvíře, ale jeho lůžko by nemělo připomínat výlohu hračkářství. Do postele nepatří ani jídlo a pití, tedy alespoň pokud dítě právě není nemocné a nemusí na lůžku trávit celý den nebo jeho větší část.
  Plocha lůžka by měla být nejméně o 30 cm delší, než je výška dítěte. Postel by měla být vybavena středně tvrdou matrací se snímatelným potahem, který lze prát alespoň na 60 °C.

Přečtěte si také článek Jak správně budit dítě