Učíme děti zvládat konflikty

Konflikty mohou být velmi nepříjemné a většinou se jim raději vyhýbáme. Konfliktní situace však přesto alespoň čas od času nastávají, a proto je důležité se naučit, jak na ně reagovat. Když se rodiče stále snaží chránit své dítě před konflikty všeho druhu, připravují jej o možnost získat dovednosti nezbytné pro jejich řešení. Dospělý může svému dítěti poskytnout pomoc a morální oporu, ale neměl by se snažit za něj všechno řešit sám.

Svým dětem jistě všichni přejeme šťastný, spokojený a klidný život. Učíme je, že musí být hodné a chovat se k lidem hezky. To je v pořádku. Ale kdo se bojí konfliktů, často ustupuje i tam, kde by ustoupit neměl. Není správné vrhat se do konfliktů po hlavě, ale v situacích, které vyžadují řešení, by si dítě mělo umět poradit. Jinak se stane jen povolným nástrojem v rukou ostatních.

Dítěti může trvat různě dlouhou dobu, než se naučí rozumět příčinám různých konfliktů. Mnoho dětí si neuvědomuje konfliktnost situace, dokud nepadne první rána, to už však bývá pozdě. Teprve ve věku okolo 10 - 11 let dovede většina dětí konflikt předvídat. Souvisí to se schopností dítěte tohoto věku pochopit situaci a odhadnout, jak na ni budou ostatní reagovat.

Je důležité zapojovat dítě do řešení konfliktů s ostatními dětmi, ať již se v nich ocitlo jako dobrovolný či nedobrovolný účastník. Mnozí rodiče i pedagogové se snaží vyřešit konflikt namísto dítěte - třeba tím, že si vezmou na stranu sourozence nebo spolužáka, o němž si myslí, že konflikt vyvolal, a tam mu domlouvají. Připravují tím dítě o možnost naučit se konflikty řešit. Takové dítě se pak dostává z jedné konfliktní situace do druhé, aniž by je zvládalo.

Když se dvě děti perou, až z nich chlupy lítají, jistě je nenecháme prát tak dlouho, dokud jedno druhému vážně neublíží. Dospělý by však v takové situaci neměl vystupovat jako někdo, kdo problém vyřeší. Pokud někomu skutečně hrozí újma, měl by se rodič nebo pedagog ujmout spíše role zprostředkovatele, který oběma stranám konfliktu pomůže situaci vyřešit. Samozřejmě je třeba rozlišit případy, v nichž výrazně starší či silnější jedinec ubližuje slabšímu nebo jinak znevýhodněnému, který nemá možnost se bránit.

Především je třeba rozvíjet takové dovednosti dítěte, které mu pomohou při komunikaci s ostatními. Jde o to, aby dítě sice dovedlo vyjádřit, co se mu nelíbí, zároveň tím však nikoho neurazilo. Silnému a sebevědomému dítěti vysvětlíme, že občas je třeba druhým ustoupit. Slabší a ostýchavější vedeme k tomu, aby se nebálo vyjádřit svůj názor. Nakonec jsou to však především vrstevníci, od nichž se dítě nejvíce naučí. Některé dovednosti zkrátka může získat pouze v nepřítomnosti dospělých, mezi svými spolužáky nebo kamarády. Ani nejlepší rodiče nemohou dítě sami naučit všemu, co bude v životě potřebovat. Neměli by jej však připravovat o možnost učit se od svých vrstevníků.