Šest rodičovských chyb, které u dětí vyvolávají úzkost
1. Přehnaná starostlivost
Když vaše dítě přijde ze školy a vypráví příběhy o svých agresivních spolužácích a nedůtklivých učitelích, máte o něj starosti a dáváte mu to najevo. Ale i když jsou Vaše obavy namístě, nemusí být dobré je ukazovat.
Děti absorbují Vaše emoce a začnou se ještě více trápit tím, že i Vy se kvůli nim trápíte. Potřebují, aby jejich rodiče byli silní, ale místo toho se od nich učí, že reagovat na problémy strachem a trápením je normální.
Jakkoli se to může zdát obtížné, při řešení problémů svého dítěte musíte mít svou úzkost pod kontrolou a nedávat ji příliš najevo. Rodič by měl být dítěti oporou, měl by být osobou, která jim naslouchá, rozumí a v případě potřeby pomáhá radou.
2. Přehnaná ochrana
Každý rodič se chce postavit za své dítě, což je logické a přirozené, ale dobře míněná snaha dítě chránit může někdy ještě zvýšit úroveň jeho úzkosti. Když se Vám dítě svěří se svými školními problémy, pak první, co chcete udělat, je jít do školy a všechno tam vyřešit. Tím ale dítěti dáváte dvě informace:
Za prvé, dítě přijde na to, že s Vámi nemůže sdílet žádné společné tajemství, a že se Vám nemůže svěřit bez obav, že ho někde "shodíte".
Za druhé, dáváte tím dítěti najevo, že nevěříte, že může své problémy řešit samo.
Především je tedy důležité dát dítěti dostatečně jasně najevo, že ho budete chránit a pomáhat mu s řešením jeho problémů pouze s jeho plným souhlasem. Vaším hlavním úkolem je pomoci vašemu dítěti najít takové řešení problému, které pak může ono samo úspěšně uplatnit.
Většina lidí získává sebevědomí nikoli kompenzací svých slabých stránek, ale soustředěním na svoje silné stránky. Skutečně šťastní lidé vynikají v tom to, co jim dobře jde a co se jim daří, a netrápí se kvůli neúspěchu v tom, co se jim nedaří.
Děti se nemohou vždy zbavit svých nedostatků, ale tím, že se zaměříte na silné stránky jejich osobnosti, z nich můžete vychovat sebevědomé lidi. Věnujte se svému dítěti a dělejte s ním to, co se mu daří a v čem může dosáhnout úspěch. To mu pomůže znovu získat důvěru v sebe a své schopnosti.
4. Příliš velký důraz na silné stránky
Může Vám připadat divné, že sotva jsme se zmínili o tom, že je třeba se zaměřit na silné stránky dítěte, už varujeme před jejich přeceňováním. Rodiče by ale měli vnímat hranici, za kterou už jsou jejich očekávání vůči dítěti přehnaná.
Tak například, když lidem neustále opakujete, že Váš syn je nejlepší sportovec ve třídě a Vaše dcera se jednou stane klavírní virtuoskou, máte pocit, že jim tímto způsobem pomáháte dosáhnout jejich cílů. Ale ve skutečnosti těmito prorockými slovy Vašemu dítěti připravujete velkou psychickou zátěž, protože se dostává pod nátlak, aby Vaše - mnohdy přehnané - očekávání beze zbytku naplnilo.
Chvalte své děti, když se jim něco daří, ale nevyžadujte od nich více, než je v jejich možnostech a silách jen proto, aby dosáhly Vámi předvídaného úspěchu. Přemrštěná očekávání mohou vytvořit prostředí strachu a úzkosti tam, kde ještě nedávno panovala radost a sebeuspokojení.
5. Přehnané morální požadavky
Je pochopitelné, že se ze svého dítěte snažíte vychovat morálního člověka. Hodnoty jsou však často zpochybňovány, zejména v období dospívání, a přísné potrestání dítěte za sebemenší odchylku od Vašich představ o tom, co je správné, není tím nejlepším řešením.
Děti posuzují své chování podle pravidel, která jim dáte. A mnozí dospívající už spáchali sebevraždu z důvodů, které by nikdy nemusely vést k tak tragickým koncům. Stává se, že dítě někdy udělá špatné rozhodnutí, ať už je to kouření, pití alkoholu, nebo zveřejňování svých nahých fotografií na internetu. Přitom myšlenka na člena rodiny, který se o jeho špatném jednání dodatečně dozví, může být v očích dítěte horší než smrt.
Dávejte dětem najevo, že morální hodnoty jsou pro sice velmi důležité, ale že zároveň rozumíte dnešní složité realitě, a že znáte všelijaká pokušení, kterým v ní děti čelí. Jinak se Vám dítě nebude s problémy svěřovat, ale bude Vám je tajit tak dlouho, až na jejich konstruktivní řešení bude pozdě. Nevytvářejte takové prostředí, ve kterém se Vaše dítě bojí přijít za Vámi a přiznat, že se zmýlilo, nebo ve kterém se obecně bojí udělat jakoukoliv chybu, protože ví, že ho za ni nadobro odsoudíte.
6. Zamlčování vlastních problémů
Rodiče si myslí, že svoje dítě ochrání před strachem a úzkostí, když jej nebudou znepokojovat svými vlastními problémy. Když si musí utáhnout opasky kvůli finančním problémům nebo se mezi sebou hádají, myslí si, že pro jejich dítě je lepší, když o ničem neví. Jenomže ono ví! Děti jsou totiž velmi vnímavé a samy poznají, že něco není v pořádku. I když třeba neznají celou pravdu, stačí jim jen málo, aby se začaly znepokojovat.
To samozřejmě neznamená, že by rodiče měli své děti neustále zatěžovat svými starostmi a problémy, nebo od nich dokonce vyžadovat, aby je za ně řešily. Ale neměli by je před nimi ani tajit. Neuškodí, když s dítětem přiměřeným způsobem pohovoříte o tom, co Vám dělá starosti, a hlavně mu vysvětlíte, jakým způsobem budete obtížnou situaci řešit. Když se s dítětem podělíte nejen o problémy, ale i o možné způsoby jejich řešení, pomůžete mu překonat jeho obavy a úzkost.
