Proč se chlapci snaží být silní?

Snad každý, kdo někdy v životě vyrůstal s bratrem nebo pečoval o syna, si všiml, že i docela malý chlapec rád bere do ruky kdejaký klacek, aby s ním šermoval jako s mečem. Že je připraven kdykoliv změřit své síly se svým vrstevníkem a doslova po hlavě se řítí do konfliktů všeho druhu, v nichž by mohl prokázat svoji odvahu a fyzickou převahu.

Tyto typicky chlapecké projevy chování jsme si zvykli spojovat s působením určitých kulturních vzorců, ne-li přímo genderových stereotypů. Na první pohled je všechno jasné - po celá dlouhá tisíciletí připadala mužům úloha ochránců a bojovníků, a proto i od chlapců se vždy jaksi automaticky očekávalo, že budou odvážní, silní a někdy až hrubí. Zkrátka se chovají jinak než dívky, protože jsou jinak vychováváni - a basta! Podle některých extrémních názorů má dokonce platit, že ženská role je vrozená, kdežto mužská role naučená.

Nic proti genderové rovnosti, určitě je to krásná a ušlechtilá myšlenka, která mužům i ženám umožňuje vyniknout i v těch oblastech, které byly kdysi rezervovány pouze příslušníkům jednoho pohlaví. Jenže naše znalosti o tom, jak funguje lidské tělo i lidská společnost, by těžko mohly být úplné, kdybychom ignorovali určité biologicky dané rozdíly, které jsou stěží popiratelné.

Významem biologických rozdílů mezi pohlavími a jejich vlivem na chování se v současné době zabývá například neurolog, psycholog a pedagog Michael Nagel. Ve svých výzkumech věnuje pozornost určitým biologicky daným rysům, které ovlivňují či mohou ovlivňovat chování dětí různého pohlaví, tedy děvčat a chlapců.

Jsme odlišní už před narozením

První rozdíly se objevují již během vývoje plodu v matčině těle. Zpočátku je anatomická struktura plodu u obou pohlaví stejná. Ale již v průběhu prvního trimestru těhotenství se u chlapců pod vlivem chromozomu Y začínají vyvíjet některé specifické znaky.
Přitom se nejedná pouze o vzhled pohlavních orgánů, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale i o vývoj centrální nervové soustavy, zejména pak o formování procesů, které se v ní odehrávají.

Zjednodušeně řečeno, mozek chlapců funguje trochu jinak, než mozek dívek. Přestože anatomická stavba mozku je u obou pohlaví až na drobné rozdíly v podstatě stejná, každé pohlaví jej využívá poněkud odlišným způsobem. Ve stejných situacích totiž muži a ženy zapojují do práce poněkud jiné části svých mozků (například je prokázáno, že muži používají převážně levou mozkovou hemisféru, zatímco ženy častěji využívají obě hemisféry). Tyto rozdíly se projevují již v dětství, zčásti dokonce již před narozením.

Za co může testosteron?

Také hormonální řízení je u každého pohlaví jiné, dokonce ještě před narozením - u chlapečků se již mezi 6. a 12. týdnem těhotenství začíná produkovat mužský pohlavní hormon zvaný testosteron.

Jak víme, hormon testosteron ovlivňuje nejen tělesný vzhled, ale i chování. Působení testosteronu lze spojit se zvýšenou potřebou aktivity, s impulzivitou, ale i se sklonem k výbojnému až agresivnímu chování. Testosteron umožňuje rychle mobilizovat tělesné síly a vrhnout je do fyzicky náročnějších činností, avšak mnohdy k tomu dochází na úkor pozornosti a přesnosti.

Přestože u malých chlapců není hladina testosteronu tak vysoká, jako u dospělých mužů, jejich tělo ho přece jen vytváří dost k tomu, aby mohl jejich chování ovlivnit, a to v mnohem větší míře, než by většina dospělých u dítěte čekala. Testosteron je mimo jiné zodpovědný za neustálou potřebu pohybu a vysokou hladinu energie v těle chlapců.

Hladina testosteronu přitom i v průběhu dětství kolísá. V prvních týdnech po narození se v těle chlapce nachází zhruba stejné množství testosteronu, jako na začátku puberty. Poté dochází k určitému poklesu. Ve věku 2 - 3 roky se tvorba testosteronu snižuje na pouhou pětinu množství, které chlapcovo tělo produkovalo během prvního roku života.

Nicméně ve věku 3 - 4 roky dochází opět k nárůstu hladiny testosteronu, a to zhruba na dvojnásobek. Právě v tomto věku se u chlapců začíná projevovat jejich bojovnost a soutěživost. Není bez zajímavosti, že mnozí otcové se začínají svým synům více věnovat právě v tomto období jejich života - jako kdyby si najednou měli co říct.

Ve věku 5 - 6 let následuje pro změnu mírný pokles hladiny testosteronu, která je po několik dalších let sice vyšší, než byla ve věku 2 - 3 roky, avšak zároveň přece jen nižší, než ve věku 3 - 4 roky. Další nárůst - tentokrát již velmi výrazný - nastává na počátku dospívání, nejčastěji ve věku okolo 10 - 11 let.

Tipy pro rodiče

Rodiče synů by se především měli smířit s tím, že chlapec je už od přírody aktivní, soutěživý a někdy i poněkud výbojný. Má tendenci poznávat svět tím, že jej prozkoumává, i když se při tom někdy vrhá po hlavě do nebezpečí.

Nejde o to snažit se jej předělat, spíše je třeba mu poskytnout příležitost k tomu, aby mohl své vrozené předpoklady uplatnit nějakým užitečným a pro rodiče přijatelným způsobem.

Neocenitelné jsou zejména různé kolektivní sporty (fotbal, floorbal, hokej a podobně), při kterých si malý muž nejen vybije svoji energii, ale zároveň se naučí spolupracovat a vycházet se svými vrstevníky a v neposlední řadě i přizpůsobit své chování potřebám celku a pokynům starší a zkušenější osoby.

Pro chlapce je vždy důležité, aby byl svět kolem nich nějak uspořádaný, aby v něm platila jednoduchá a srozumitelná pravidla. V opačném případě se cítí nejistý a ohrožený. Také z tohoto důvodu mají výše zmíněné kolektivní sporty velký význam.

Samozřejmě záleží i na individuálních zájmech a potřebách každého chlapce. Jestliže jej sportování nebaví, nemá smysl jej k němu nutit. Stejně dobře může posloužit členství v nějakém zájmovém sdružení dětí a mládeže, ve skautském či turistickém oddílu a podobně. Většina chlapců totiž cítí potřebu sdružovat se, trávit čas s vrstevníky téhož pohlaví a měřit s nimi své schopnosti a síly.

Rodiče by neměli budoucího muže zbytečně omezovat v jeho chlapeckých aktivitách, k nimž patří například četba dobrodružných příběhů všeho druhu. Mnozí dospělí považují dobrodružnou literaturu pro chlapce za jakýsi okrajový žánr, který hraničí s brakem. Nutí je, aby místo ní četli "něco užitečného". Ale pro chlapce je taková dobrodružná četba velmi užitečná a prospěšná, protože v ní nachází právě to, co jeho chlapecká duše potřebuje - odvahu, sílu, touhu poznávat svět, prosadit se v něm. I když si takový malý čtenář vytvoří mnohdy zjednodušené představy o tom, jak svět funguje, během svého dalšího vývoje si je už zkoriguje tak, aby odpovídaly požadavkům, které na něj bude klást jeho všední život.

Současný australský psycholog Steve Biddulph pronesl velmi zajímavou myšlenku: "Úspěšně jednat s chlapci znamená přijmout jejich přirozenost a zároveň ji vést správným směrem. Snaha přetvářet chlapce v děvčata je předem odsouzena k nezdaru." Je to velká výzva pro každého, komu život přinesl úlohu vychovávat syna.