Proč dítě mluví sprostě?

Bez ohledu na to, že jste slušná rodina, nemůžete své dítě ochránit přede všemi vlivy okolního světa. A tak se dříve či později stane, že uslyšíte z dětských úst neslušné slovo. U některých rodičů to vyvolá šok, jiní se smějí dětskému žvanění. Jak by se rodiče měli zachovat, když jejich dítě začne mluvit sprostě? Co jim pomůže zvládnout situaci a čím mohou naopak všechno ještě zhoršit?

Existuje řada důvodů, proč se v mluvě dítěte mohou objevit vulgární výrazy. Zde jsou některé z nich:

Napodobování

Děti jsou malí napodobovatelé. Učí se tím, že napodobují ostatní. Nejprve maminku a tatínka, potom vrstevníky z dětského hřiště, kamarády ze školky, spolužáky. Ale také oblíbené kreslené postavičky, herce a zpěváky. Je jasné, že pokud někdo z okolí dítěte používá neslušná slova a výrazy, dítě si je brzy zapamatuje a začne je samo vyslovovat.
Učení neslušným slovům je o to snazší, že když je lidé používají, většinou při tom zároveň silně projevují emoce. Díky takovým doprovodným projevům, jako je tón hlasu či výraz obličeje, si dítě tím spíše neslušné slovo zapamatuje.

Jestliže samotní rodiče dítěte doma používají vulgarismy, mohou se na 100% spolehnout, že dítě je bude používat také. Dokonce i slušně vychovanému člověku se občas stane, že dá průchod svým negativním pocitům použitím nějakého silnějšího výrazu - například když se opaří horkou vodou nebo mu spadne na nohu nějaká těžká věc.
Dokonce i velmi kultivovaným rodičům může v náročné situaci vyklouznout nějaké to slovo, které by nejraději hned vzali zpátky.

Slovní sebeobrana

Dítě brzy zjistí, že vulgární slova mají určitou sílu a jsou pádná. Jestliže se dítě bojí projevovat svůj odpor fyzicky (například když je trestáno), vyjadřuje své negativní emoce alespoň řečí.
Ze sprostých slov se někdy může stát i jakási zvláštní forma agrese. A jako každý jiný tvor, i dítě se chová agresivně zpravidla v situaci, kdy se cítí něčím nebo někým ohroženo.

Snaha upoutat pozornost

Někdy se dítě neslušnými slovy jen snaží vzbudit pozornost dospělých, kteří jsou právě zaneprázdněni svými vlastními problémy. Když se totiž dítě chová "normálně", dospělí si většinou nemají důvod jej všímat. Když však dítě udělá něco mimořádného, hned mu začnou věnovat více pozornosti.
Vulgarismus tak může dítěti posloužit k tomu, aby upozornilo rodiče na svoji existenci. I když může počítat s tím, že reakce rodičů bude negativní (a že si takovým slovem "vyslouží" třeba i trest), přece jen to bude alespoň nějaká reakce. Rodiče vezmou dítě na vědomí alespoň tím, že jej okřiknou nebo plácnou.

Sebepotvrzení

Tento důvod se často objevuje u dospívajících, kteří se tímto způsobem snaží ukázat svoji "dospělost". Velkou roli může hrát i uznání ze strany vrstevníků, kteří dovedou ocenit, když si jejich kamarád troufne použít nějaký silnější výraz.
Pro dospívajícího jedince jsou vulgární výrazy velmi atraktivní i díky tomu, že rodiče mu jejich používání zakazují. Vždyť všechno, co má doma zakázáno, je pro něj symbolem nezávislosti na rodičovské autoritě.

Děti různých věkových skupin mají pro používání neslušných slov různou motivaci.

2 - 3 roky. Dítě tohoto věku poznává svět, přičemž si zároveň tvoří a rozšiřuje svoji slovní zásobu. Při tom opakuje všechna slova, která kolem sebe slyší. Mnohdy zpočátku ani nechápe význam sprostých slov, ale důležité pro něj je, že se mu líbí jejich zvuková forma. Navíc ho může zaujmout neobvyklý výraz obličeje či neobvyklý tón hlasu, s nímž dospělí lidé vulgarismy vyslovují.

4 - 5 let. Dítě už většinou rozumí tomu, co jednotlivá neslušná slova znamenají, alespoň pokud se s nimi nesetkává poprvé v životě. Zároveň už dovede rozlišit, co je "dobré" a co "špatné". Uvědomuje si, že by určitá slova říkat nemělo, přesto je však používá, když k tomu má nějaký důvod - například se mu něco nedaří nebo chce upoutat pozornost.

6 - 9 let. Mladší školáci mohou pomocí vulgarismů vyjadřovat svoje negativní emoce, ale i nezávislost nebo protest. Dítě, které před ostatními často mluví sprostě, se jim mnohdy snaží ukázat, že už je "velké".

10 - 14 let. V tomto věku je hlavním motivem používání vulgarismů snaha dítěte zalíbit se vrstevníkům, předvést se před nimi, obzvláště pokud se pohybují ve skupině, kde jsou sprostá slova považována za něco, co je "cool". Zejména chlapci, ale i mnohé dívky, se snaží vypadat drsněji. Podvědomě se tím brání proti možné agresi ze strany ostatních, zvyšují tím svůj odstrašující potenciál.

15 - 18 let. Pro většinu starších dospívajících už sprostá slova ztrácejí svoji původní přitažlivost. Nadále je sice používají, avšak zpravidla už jen ve velmi vypjatých situacích, nebo když vyprávějí neslušné vtipy, u kterých vulgarismy slouží k jejich "okořenění". Nicméně neslušná slova pro ně čím dál víc ztrácejí svoje původní "kouzlo" a ani jejich význam pro získání pozice ve skupině už není tak velký. Naopak, pokud mladý člověk neustále mluví sprostě, je svými vrstevníky často vnímán negativně.

Co s tím?

Když rodičům vadí, že jejich dítě mluví sprostě, a chtějí ho to "odnaučit", musí vycházet v první řadě z věku dítěte. Ukázali jsme si, že v každém věku má dítě k používání vulgarismů jiné důvody. Proto i přístup rodičů se musí lišit podle toho, zda jednají s batoletem nebo s adolescentem.

2 - 3 roky. Pokud budete dítěti v tomto věku neustále zdůrazňovat, jak je používání sprostých slov špatné, jenom tím zvýšíte jeho zájem o tyto výrazy. Navíc opakovanými zákazy a trestáním uděláte z vulgarismů jakési "zakázané ovoce", po němž bude dítě s tím větší chutí vztahovat ruku.
Nekritizujte dítě přímo, raději poukazujte na nějaký špatný příklad v okolí: "Slyšíš, jak ten chlapeček sprostě nadává? To se za něj jeho maminka asi moc stydí." Faktem totiž je, že pro děti v tomto věku je mnohem snadnější posuzovat chování jiných, než svoje vlastní.

4 - 5 let. V tomto věku už je dítě zpravidla schopné pochopit i složitější vysvětlování. Když od něj rodiče něco požadují nebo očekávají, měli by své požadavky a očekávání jasně a srozumitelně zdůvodnit. Zkuste tedy dítěti v klidu vysvětlit, proč si nepřejete, aby používalo sprostá slova.
Zároveň byste však měli přemýšlet o tom, zda dítěti projevujete dostatek pozornosti a zda spolu trávíte dostatek času. Nemluví Vaše dítě sprostě jen proto, aby upoutalo Vaši pozornost?
Děti tohoto věku věří na pohádky a kouzla. Při "odnaučování" sprostých slov proto můžete využít i rituál. Když dítě použije nějaké neslušné slovo, můžete mu jej napsat na kousek papíru a ten pak společně roztrhat, spálit nebo zakopat na zahradě. Tímto způsobem necháte sprosté slovo "kouzelně zmizet".

6 - 9 let. Úkolem rodičů je dát dítěti najevo, že už ho považují za "dost velké". Dokázat mu, že kromě sprostého vyjadřování existují i jiné způsoby, jak dát najevo svoji nezávislost. Nechte dítě, aby se podílelo na sestavení nákupního seznamu, na výběru dárku pro tatínka, na práci v domácnosti a podobně.
Zřejmě budete muset čas od času dítěti vysvětlit, proč je právě ten či onen výraz nevhodný, protože s nástupem dítěte do školy se jeho slovní zásoba v tomto směru obvykle poněkud rozšiřuje. Vaše vysvětlení by však nemělo připomínat kázání a neměly by v něm zaznívat výčitky.
Zároveň byste měli začít věnovat pozornost tomu, jaký obsah Vaše dítě sleduje na internetu, případně s kým se stýká na sociálních sítích, pokud je používá.

10 - 14 let. S dospívajícím dítětem je třeba jednat obzvlášť citlivě a ohleduplně. Je třeba si uvědomit, že v tomto věku prochází obdobím zásadní změny sebepojetí, a že je pro něj velmi důležité, jak je přijímáno ve skupině vrstevníků. Pomozte mu, aby se mohlo prosadit jiným způsobem, než opakováním kdejakého vulgarismu. Třeba nějakou tvořivou činností nebo úspěchem ve sportu.
Opět je důležité se synem či dcerou trávit dostatek času, povídat si, společně sledovat televizi, podporovat jeho zájmové aktivity.
Pokud dospívajícího napomínáte za to, že doma používá vulgarismy, měli byste být sice důslední, ale dítě by nemělo získat pocit, že je poníženo. Dospívající jsou velmi citliví na autoritativní zacházení a brání se mu tím, že ještě více odmítají, co je od nich vyžadováno. Když je dospívající potomek evidentně rozčílený, je lepší odložit komunikaci s ním na později, až se uklidní. V hněvu totiž bývají pronášena silná slova, kterých mohou obě strany později litovat.

Časté chyby rodičů

Je důležité, aby boj proti sprostémumluvení nevedl k narušení vztahu mezi rodičem a dítětem. Zejména fyzické tresty mohou dítěti způsobit trauma - a za fyzický trest lze považovat třeba i přelepení pusy náplastí. Navíc starší dítě se po takovém trestu vůči svým rodičům ještě více zatvrdí. Doma se bude trestu vyhýbat, o to hůř se však bude chovat, jakmile se ocitne mimo dosah rodičů.

• Upozorněte dítě na nevhodnost vulgarismu, ale nedávejte najevo svůj hněv. Možná, že to slovo jen někde slyšelo a brzy by na něj opět zapomnělo, ale vaše prudká reakce by mohla naopak přispět k hlubšímu zafixování "problémového" výrazu.
• Když dítěti zakazujete používat sprostá slova, neargumentujte svojí nadřazenou pozicí. Dítě těžko pochopí, proč je používání vulgarismů špatné, když veškeré "vysvětlování" omezíte na větičku: "Protože jsem to řekla!"
• Nezesměšňujte dítě před ostatními. Je nevhodné a netaktní říkat před návštěvami: "To je hrůza, jak ten náš kluk mluví sprostě!" Nevhodné chování dítěte s ním řešte v soukromí, ne před ostatními lidmi.
• Buďte shovívaví k výjimečným situacím. Když například Vaše dítě spadne z kola a vykřikne při tom nějaký vulgární výraz, ještě to nemusí znamenat, že "je sprosté", zvláště když v běžných hovorech podobná slova nepoužívá.
• Nebraňte dítěti stýkat se s vrstevníky. Možná od nich "pochytí" nějaký ten nový vulgarismus, ale i přesto má komunikace s vrstevníky nesmírný význam pro jeho vývoj.
• Neptejte se dítěte: "Kdo tě to naučil?" nebo "Kde jsi to slyšel?" Možná, že dítě si to už ani samo nepamatuje, nebo prostě nechce shodit kamaráda, na kterém mu záleží.

Když dítě použije vulgární označení pro nějakou běžnou věc nebo část těla, nabídněte mu přijatelnou alternativu. Zeptejte se jej, zda by tu věc dovedlo nazvat nějakým jiným, přijatelnějším výrazem.
Naučte jej rozlišovat mezi nevhodnou věcí a jejím nevhodným pojmenováním - určitá věc sama o sobě nemusí být "špatná", záleží však na tom, jakým názvem ji pojmenujeme. To platí především pro vulgarismy z oblasti pohlavního života.

Ze všeho nejdůležitější však je, aby rodiče začalisami u sebe a zamysleli se nad tím, jaké výrazové prostředky používají při své vlastní komunikaci s dítětem. Kdyby od dítěte vyžadovali, aby mluvilo vždy jen slušně, zatímco oni sami si ulevují kdejakým vulgarismem, chovali by se jako pokrytci. A děti jsou na podobné projevy pokrytectví velmi citlivé.