Pravidlo prvních tří minut

Pravidlo prvních tří minut spočívá v tom, že kdykoliv se s dítětem setkáte, děláte to s tak velkou radostí, jako kdybyste se už dlouhou dobu neviděli. Nezáleží na tom, zda jste se vrátili ze služební cesty nebo si jen odskočili do krámu, který máte naproti přes ulici. Když se s Vámi chce dítě podělit o své pocity, udělá to zpravidla během prvních tří minut setkání, a proto byste tyto důležité tři minuty neměli nikdy vynechat. Jestliže rodiče toto pravidlo dodržují, jejich vztah s dítětem se upevňuje.

Rodiče, kteří se tímto pravidlem řídí, nikdy nezapomenou dítě obejmout a říci mu několik hezkých slov, když si jej vyzvedávají ze školy. Zkrátka se chovají úplně jinak než rodiče, kteří dítěti řeknou "Tak jdeme," aniž by při tom dali z ruky svůj mobilní telefon.

Chodí Vaše dítě ze školy už samo? Když přijdete domů z práce, zujte si boty a hned jděte za ním, pokud Vás samo nejde přivítat do předsíně. Máte několik minut na to, abyste se s ním přivítali a zeptali se ho, jak se dnes mělo. Teprve když si spolu popovídáte, můžete se jít věnovat třeba Vašim e-mailům. Pokud však dítě zanedbáte, bude si vyžadovat Vaši pozornost způsobem, který Vám nemusí být příjemný.

Někdy i pár minut srdečného rozhovoru znamená pro dítě víc, než celý den strávený s rodičem, který však v myšlenkách bloudí někde jinde a dítěti nevěnuje 100% své pozornosti. Tím, že jsme neustále ve spěchu a snažíme se něco stihnout, neučiníme naše dítě šťastnějším a spokojenějším, třebaže sami sebe přesvědčujeme, že "to děláme" pro jeho blaho.

Slovní spojení "společně strávený čas" může pro každého znamenat něco jiného. Dospělému mnohdy stačí, když má dítě nablízku, tedy ve svém dosahu. Přitom mu často ani nevadí, že jsou odděleni jednou nebo více stěnami. "Hlavně, že se někde netoulá," pomyslí si opatrný rodič. Ale pro dítě nastává "společně strávený čas" až tehdy, když maminka nebo tatínek odloží svůj mobilní telefon, přestane myslet na své pracovní problémy, dívá se dítěti do očí a věnuje mu svoji pozornost. Dítě Vám neprojeví důvěru a nesvěří se Vám se svými starostmi ani radostmi, jestliže cítí, že v daný okamžik je pro Vás něco důležitějšího, než ono samo.

Většina rodičů samozřejmě nemá čas na to, aby se dítěti věnovali, kdykoliv se mu "zamane". Přesto by si měl každý najít alespoň chvíli času, kdy dělat jen to, co od něj dítě chce a očekává. Čas rychle ubíhá a Vaše děti rostou. Nepřipusťte, aby každodenní starosti, kterých máte plnou hlavu, zabránily budování vtahu důvěry mezi Vámi a Vašimi potomky. To, co zameškáte dnes, už nikdy později nedoženete.