Nejdůležitější věc, kterou můžete pro své dítě udělat

Každý den čelíme stresu a náročným situacím. Neustále jsme něčím zaneprázdněni a neustále řešíme nějaké problémy. Bývá pro nás obtížné se v každodenním shonu na chvíli zastavit a věnovat svým nejbližším tolik pozornosti, kolik od nás potřebují a kolik si zaslouží. Mnozí rodiče si po práci nenajdou dost času ani na to, aby své dítě objali. A přitom je vědecky prokázáno, že láskyplné objetí snižuje úzkost a zvyšuje odolnost vůči stresu.

Děti, jímž se od rodičů každý den dostává vřelého a láskyplného objetí, jsou klidnější a vyrovnanější, dosahují lepších školních výsledků a mívají mnohem méně problémů s chováním. Aby dítě mohlo dosáhnout celkové duševní pohody, neobejde se bez projevů rodičovské náklonnosti. K tomu, aby dítě získalo pocit jistoty a bezpečí, však nestačí pouhá slova "Mám tě rád/-a". Potřebuje fyzicky pocítit, že je svými rodiči milováno. A tato jeho potřeba může být uspokojena pouze tehdy, když je objato.

Již mnoho výzkumů prokázalo, že dospělí lidé, jimž se v dětství nedostávalo důvěrného tělesného kontaktu s rodiči v podobě častého, pevného, srdečného a dostatečně dlouhého objetí, mnohem častěji trpí úzkostnými stresovými poruchami a depresemi. Nedostatek rodičovského objetí a polibků vede k frustraci, omezuje schopnost navazování kvalitních mezilidských vztahů, narušuje kladné sebehodnocení jedince a snižuje jeho odolnost vůči stresu.

Je prokázáno, že děti, kterým chybí rodičovské objetí, mají vyšší hladinu tzv. stresového hormonu (kortizolu) než ty, které jsou svými rodiči objímány. Nedostatek hmatového kontaktu mezi matkou a dítětem se nejvíce projevuje u dětí, které vyrůstaly v sirotčincích. To však neznamená, že dítě, které vyrůstá se svými rodiči - nebo alespoň s jedním z nich - má vyhráno. Mnozí rodiče své děti sice čas od času objímají, ale činí tak ve spěchu a bez upřímného projevování kladných emocí. Takové chvatné a ledabyle odbyté objetí nemůže u dítěte uspokojit jeho potřebu kontaktu s rodičem.

Zejména v prvních letech života dítě vyžaduje intenzivní tělesný kontakt s matkou. Přitom je důležité, aby kontakt mezi maminkou a novorozencem či kojencem byl bezprostřední, doslova "kůže na kůži". Tento zvláštní druh kontaktu mezi matkou a dítětem zlepšuje spánek dítěte, zvyšuje jeho emoční pohodu a stimuluje vývoj jeho mozku. U větších dětí už může být kontakt méně intenzivní, kdy tělo matky a dítěte už může být "odděleno" oblečením, avšak plocha, jíž se navzájem dotýkají, by měla být pokud možno co největší. Pohlazení dlaní po vlasech či po ramenou k tomu opravdu nestačí. Dítě je třeba obejmout oběma rukama a přivinout k sobě.

Dalším způsobem, jímž lze uspokojit potřebu kontaktu dítěte s rodičem, je masáž. Tu lze vykonávat už v kojeneckém věku, ale i u větších dětí. Je prokázáno, že rodičovská masáž snižuje stres i u dětí školního věku, kterým navíc pomáhá snížit svalové napětí po několikahodinové vynucené poloze ve školních lavicích. Při masáži je samozřejmě nutné vycházet ze zvláštností v tělesné stavbě dětí různého věku. Podobně jako objetí, také masáž posiluje citové pouto mezi matkou a dítětem.

Objetí jako součást každodenní komunikace

Během prvních měsíců života dítěte by měl být jeho kontakt s matkou co nejčastější. Miminko vnímá matčino tělo jako součást svého vlastního, a proto jakékoliv odloučení u něj vyvolává pocity úzkosti. Proto je třeba se jej co nejvíce dotýkat, houpat jej v náručí a mazlit se s ním. Velmi důležitý je kontakt "kůže na kůži".

Jakmile dítě trochu vyroste, jeho možnosti tělesného kontaktu s rodiči se rozšiřují. Už to nemusí být jen houpání v náručí nebo mazlení, ale například kontakt při společných hrách. Zejména malí chlapci - přibližně od tří let - také rádi "zápasí" se svými tatínky, takže když se spolu mazlí, tak to spíš vypadá, jako že se perou. To je však v pořádku, protože i takové"kočkování" s tatínkem uspokojí potřebu kontaktu dítěte s rodičem a navíc u chlapců přispívá k budování jejich "mužské" identity a přebírání "mužské" role.

Rodičovské obejmutí by mělo mít v denním rozvrhu dítěte své pevné místo. Dítě můžete objímat například ráno při loučení před školkou a večer při ukládání ke spánku. Samozřejmě, že jej můžete obejmout i kdykoliv jindy, zejména v situaci, kdy se u něj projevuje neklid, strach, nejistota, rozpaky či úzkost.

Starší školáci a dospívající mohou mít problém s přijímáním projevů rodičovské náklonnosti. Svého dospívajícího potomka byste rozhodně neměli objímat před dalšími lidmi, a už vůbec ne na ulici nebo dokonce před školou, kde by jej mohli spatřit jeho spolužáci. V období dospívání si chlapci i dívky budují svoji novou identitu, která mimo jiné zahrnuje i menší závislost na rodičích. Když má pocit, že mu rodiče kontakt vnucují, odmítá jej. Pokud je však dospívající potomek vychováván s respektem, jeho rodiče jsou někdy až překvapeni, když si k nim sám přijde pro objetí. Rozhodně není správné jej v takové chvíli odmítat s tím, že "už je na to moc velký". Ostatně i mnozí dospělí lidé, když se dostanou do náročné životní situace, vyhledávají objetí svých rodičů (když už je k tomu nepohne nic jiného, tak alespoň při úmrtí prvního z rodičů většinou alespoň na chvíli skončí v náruči toho druhého).

Na co si dávat pozor

Objetí je způsob, jímž můžete dítěti vyjádřit, že k němu cítíte náklonnost. Láska rodičů k dítěti je bezpodmínečná, tedy není vázána na splnění nějakých podmínek ze strany dítěte. Rozhodně tedy není vhodné trestat dítě tím, že mu odepřete tělesný kontakt. S dítětem můžete probrat jeho nevhodné chování, vysvětlit mu, co Vám na tomto chování vadí, rozebrat s ním, jak by se mělo ve stejné situaci zachovat příště, ale na konci Vašeho rozhovoru by mělo následovat objetí, aby dítě cítilo, že jej přijímáte a berete na vědomí i s jeho drobnými chybami, a že jste jej kvůli jeho nežádoucímu chování nepřestali mít rádi. Upřete-li dítěti obejmutí, bude se cítit zavržené, odstrčené, nepotřebné a zbytečné.

Určité chování dítěte - či jeho školní prospěch - se Vám může nelíbit. Může ve Vás vyvolat nespokojenost, zklamání, vztek a jiné negativní emoce. Ale žádné, opravdu žádné chování dítěte není a nemůže být tak špatné, aby jej připravilo o právo na rodičovské objetí.