K čemu je dobré mít tatínka

Až do 70. - 80. let 20. století převažoval názor, že péče o dítě a jeho výchova mají spočívat téměř výhradně na bedrech matky. Tehdejší otcové nebyli přítomni u porodů svých dětí a o své potomky pečovali snad jen tehdy, když jejich manželku na kratší či delší dobu schvátila nějaká těžká nemoc. Ke svému podílu na výchově dítěte se většinou přihlásili až tehdy, když už jejich potomek dospíval. Lidé dlouho nechápali, že k tomu, aby se muž stal skutečným otcem, rozhodně nestačí, když zajistí jeho fyzické početí a postará se o jeho hmotné zaopatření.

V těch dobách byl tatínek dobrý k tomu, aby svého syna naučil hrát fotbal, později i dával rady při vázání kravaty nebo při holení. Všechno ostatní bylo považováno za ženskou práci, kterou zastanou maminky, případně i babičky. Zejména dívky zůstávaly převážně v péči matky. Zatímco dnešní otec by měl zvládnout všechno, snad jen s výjimkou kojení mateřským mlékem, k němuž není tělesně disponován, v minulých staletích zůstávala otci dítěte pouze úloha "dárce spermatu" a "živitele rodiny".

Změna se dostavila v průběhu uplynulých dvou až tří desetiletí, kdy podíl otců na výchově dětí postupně narůstal. Většina dnešních tatínků se do péče o dítě zapojuje v mnohem větší míře, něž jaká byla běžná v době jejich otců a dědů (a někteří v tom projevují dokonce i více nadšení, než jejich manželky i partnerky). Díky tomu také neustále přibývá počet vědeckých studií, které s využitím výsledků různých výzkumů dokládají, jak přínosné a prospěšné je aktivní zapojení otců do péče o dítě.

V nedávné době tak bylo mimo jiné prokázáno, že lidé, kterým v dětství jejich otcové věnovali více času, mívají mnohem méně problémů se začleňováním do společnosti a s navazováním kvalitních mezilidských vztahů. Také rizikové chování všeho druhu (drogy, kriminalita a podobně) se u jedinců, jimž se otec v dětství dostatečně věnoval, vyskytuje v mnohem menší míře než u těch, kteří takové štěstí neměli.

Vztah otce k jeho potomkovi se vytváří už předtím, než dítě přijde na svět. Proto je důležité, aby se muž staral o svoji manželku či přítelkyni během celého těhotenství, pečoval o ni, společně s ní se zajímal o vývoj dítěte a účastnil se porodu, případně příprav k němu. Díky tomu si otec ke svému potomkovi vytváří emocionální pouto ještě před jeho narozením. V tom mají dnešní otcové výhodu oproti mužům minulých staletí, kterým bylo dítě ukázáno, až když už bylo "hotové". Samozřejmě, že i po narození je blízkost otce důležitá, a to jak pro matku dítěte, tak i pro dítě samotné.

Otec by pro své dítě měl být zdrojem síly a ochrany. Pozitivní vztah k otci přispívá k emoční rovnováze dítěte, napomáhá mu získat potřebné vlastnosti a dovednosti, posiluje jeho sebeovládání a usnadňuje mu přijímat normy a hodnoty, které platí v dané společnosti.

Působení otce a matky se v ideálním případě navzájem doplňuje. Některé maminky s překvapením zjišťují, jak tvůrčím způsobem dovede jejich partner přistupovat ke své otcovské roli. Stalo se, že dítě nechtělo jíst zeleninu. Ať maminka dělala co chtěla, nepodařilo se jí synka přesvědčit, aby snědl alespoň kousek mrkve či kedlubny. A pak nastoupil tatínek, který z kousků zeleniny vyřezal všelijaké figurky a rozložil je na talíř. Tím vzbudil zájem dítěte, které takto upravenou zeleninu bez problémů snědlo.

Na psychiku dítěte působí blahodárně i to, že tatínek obvykle využívá poněkud jiný výchovný styl, než maminka. Otcové sice také někdy vystupují autoritativně, ale mají mnohem větší tendenci vést dítě k samostatnosti. Proto mu například dovolují, aby zakoušelo dělat samo takové věci, při kterých mu maminka stále ještě pomáhá. Ne proto, aby si usnadnili práci, ale spíše pro pocit hrdosti nad tím, jak se jejich dítě rozvíjí a osamostatňuje. Samozřejmě, že i v takových chvílích jsou dítěti nablízku, aby mohli včas zachytit a ztlumit jeho případné pády.

Důležité není množství, ale kvalita

Pokud tatínek tráví s dítětem hodně času, ale přitom mu neprojevuje péči a lásku, nijak zvlášť mu tím neprospěje. Proto je důležité, aby otec dítě učil, projevoval mu své city, poskytoval péči a hrál si s ním. Jestliže otec z nějakých důvodů (dlouhodobě pracuje v zahraničí a podobně) nežije s dětmi ve společné domácnosti, měl by jim alespoň pravidelně telefonovat, aby jim alespoň tímto způsobem projevoval svoji pozornost, zájem a náklonnost.

Úloha tatínka v životě chlapce

I pro docela malé chlapce je tatínek příkladem hodným následování. Ostatně v mnoha životních situacích chlapec kopíruje chování svého otce a později, když už je dospělý, jej přenáší i do své vlastní rodiny. Často se stává, že se muž chová ke své ženě právě tak, jak se jeho otec kdysi choval k jeho matce, ať už v dobrém či ve špatném slova smyslu. Otec je totiž tím prvním člověkem, který malému chlapci poskytuje vzorec chování mezi mužem a ženou.

Aby byl muž chlapcovi dobrým otcem, musí být spravedlivý, důsledný a občas i přísný, ale nikdy by neměl syna ponižovat (ať už křikem, nadávkami či bitím), využívat svoji fyzickou převahu, trestat jej za každou maličkost, nebo mu za každou cenu vnucovat své názory. Od určitého věku může otec se synem jednat jako rovný s rovným, a tím přispívat k jeho osamostatňování. Mezi otcem a synem se mnohdy vytvoří pouto důvěry, které je natolik pevné a trvalé, že i v dospělosti se syn k otci obrací, když potřebuje poradit v nějaké obtížné životní situaci. Tedy alespoň za předpokladu, že se jeho otec kdysi sám nepřipravil o synovu důvěru svým příliš tvrdým a autoritativním vystupováním.

Úloha tatínka v životě dívky

Také pro dceru je otec vzorem muže, i když poněkud jiným způsobem, než je tomu v případě syna. Zatímco malý chlapec vidí v otci budoucí obraz sebe samotného, děvčátko v něm vidí spíše vzor svého budoucího partnera. Je prokázáno, že řada žen si podvědomě hledá takového partnera či manžela, který má podobné vlastnosti osobnosti, jaké měl jejich otec.

Pro dívku má nesmírný význam tatínkova chvála a jeho podpora ve všem, čím se dívka zabývá. Dokonce i mnohé dospělé ženy se o svých závažných rozhodnutích radí se svými otci, protože jejich souhlas pro ně má velkou váhu. Nemusí to být vždy jen projev emocionální závislosti či duševní nezralosti a nevyrovnanosti. Naopak, právě emocionálně stabilní otcové mívají dcery, které v životě dovedou dosahovat svých cílů, jsou sebevědomé, samostatné a dovedou se zdravě prosadit.

Vždy dávat dobrý příklad

Každý psychicky zralý muž má potenciál k tomu, aby se svému dítěti stal dobrým otcem. Zároveň si však uvědomuje hranice svých možností. Tak například, jestliže chce svému dítěti předat nějaké dovednosti, musí je nejprve sám plně ovládat. Jestliže od dítěte očekává určité chování, musí mu on sám jít příkladem.

Není nic trapnějšího než otec, který synovi zakazuje hraní na počítači, a přitom se sám od počítače nehne třeba celé odpoledne. Stejně tak ani otec, který své dítě neustále nutí k nějaké zájmové činnosti, a přitom on sám proleží celý víkend na gauči s novinami v ruce, nepůsobí příliš věrohodným dojmem. Kdo chce druhého pro něco zapálit, musí sám hořet.

Když otec chybí

S tím, jak se naše společnost "modernizuje", přibývá i neúplných rodin, tedy takových, v nichž není jeden z rodičů. Jedná se o důsledek změn ve společnosti, která už není založena na každodenním společném boji o přežití s drsnou přírodou, nýbrž na individuální spotřebě masově vyráběných hmotných statků. V takové společnosti jsou lidé na sobě méně závislí, a proto je přetrhání osobních pout mezi nimi mnohem snadnější, než v takové společnosti, kde je jeden člověk bezvýhradně odkázán na druhého. Jedním z důsledků těchto společenských proměn je i skutečnost, že čím dál tím více dětí vyrůstá bez jednoho z rodičů, častěji však bez otce.

V některých případech na místo biologického otce nastupuje jeho "náhradník", tedy maminčin nový partner. Možný je samozřejmě i opačný postup. Dnešní mluva se úzkostlivě vyhýbá výrazům otčím a macecha, které si v minulosti získaly trpkou příchuť, a nahrazuje je přívětivějšími slůvky nevlastní či náhradní otec a matka. Ostatně mnozí nevlastní otcové projevují o dítě větší zájem, než jaký projevovali jejich biologičtí předchůdci. Důležité však je, do jaké míry tuto jejich novou roli přijme dítě samotné.

Pro mnoho dětí je velmi obtížné se vyrovnat s přítomností nevlastního otce v rodině. Zvláště když "náhradní" otec dělá tu chybu, že od dítěte očekává či přímo vyžaduje, aby jej přijalo na místo biologického otce, nebo ho dokonce nutí, aby jej oslovovalo "tatínku", pokud ono samo nechce. Naprosto nepřípustné je pomlouvání biologického otce před dítětem (někdy přerůstající až v zakazování kontaktu), i když k tomu mívají sklon spíše rozvedené maminky než nevlastní otcové.

Každý muž, který se stává "náhradním" otcem odrostlejšího dítěte, by si měl především uvědomit, že dítě potřebuje určitý čas na to, aby se s novou situací v rodině vyrovnalo. Naléhání na co nejrychlejší sblížení může působit spíše opačným dojmem. Získat si důvěru a respekt ze strany staršího dítěte, nebo dokonce už dospívajícího, vyžaduje nesmírnou trpělivost. Když se potřebné trpělivosti nedostává, dochází k různým konfliktním situacím, které vzájemné sblížení ještě více znesnadňují.

Často to bývají až první vážnější krize, které vedou k většímu sblížení mezi nevlastními otci a dětmi. Když dítě vidí, že mu jeho "náhradní" otec prokazuje dostatek porozumění, aniž by se mu za každou cenu vnucoval, a že je v případě potřeby ochoten dítěti poskytnout pomoc a postavit se za něj bez ohledu na předchozí odmítavé chování dítěte, dokáže to nakonec ocenit.

Rozumný muž dovede roli nevlastního otce přijmout tak, aby se dítěti stal spíše starším a zkušenějším rádcem, průvodcem a pomocníkem, než "náhradníkem" jeho biologického otce. Takovýmto přístupem navíc dítěti umožní, aby si udrželo kladný vztah k oběma svým otcům, tedy k vlastnímu i nevlastnímu.