Jak vzbudit zájem dítěte o čtení

Neustále kolem sebe slyšíme nářky, že "děti málo čtou". Problém s nezájmem o čtení tedy hledáme na straně dětí, aniž bychom si položili otázku, co vlastně děláme pro to, aby se čtení stalo pro dítě radostí, nikoli jen nutnou námahou. Jindy rodiče svádějí nezájem dítěte o čtení na mobilní telefony či tablety a domnívají se, že problém s nedostatkem zájmu o četbu "vyřeší" zabavováním těchto zařízení. Výsledkem však bývá, že dítě se jen nudí a do četby knížek se stejně nevrhne. Navíc začne vnímat četbu jako něco vnuceného, a tudíž i nepříjemného. Jak tedy motivovat dítě ke čtení?

Mají-li rodiče pocit, že dítě "málo čte", měli by s kritikou začít u sebe. Kdypak jste si ve svém volném čase naposledy přečetli nějakou knížku? Můžete namítnout, že v dětství jste přečetli celou školní knihovnu. Jenže Vaše dítě není zvědavé na to, co jste dělali před desítkami let - vidí jen to, co děláte teď.

Rodiče by si tedy měli položit několik otázek:

• Kdy mě dítě naposledy vidělo s knihou v ruce?
• Kdy jsme spolu naposledy mluvili o knížkách, které jsme přečetli?
• Jaké místo mají knížky v životě naší rodiny?

Je velmi obtížné donutit dítě k tomu, aby našlo zalíbení v činnosti, pro kterou Vy sami neprojevujete žádné nebo jen pramalé nadšení. Těžko lze od dítěte očekávat, že bude svůj volný čas trávit nad knížkami, když denně vidí své rodiče, jak stále jen sedí u počítače nebo u televize. Největší kouzlo a zároveň i největší prokletí rodičovství spočívá v tom, že cokoliv děláme, odráží se v našich dětech jako v zrcadle.

Zájem o knížky je třeba v dítěti vytvářet ještě předtím, než se samo naučí číst. Rodiče by proto měli svému dítěti nejprve číst nahlas různé pohádky či příběhy, pokud možno bohatě ilustrované. Takové čtení se může odehrávat před spaním, ale i kdykoliv jindy, pokud je k tomu vhodná příležitost. Dítěti přečteme několik odstavců z knížky a pak jej necháme prohlédnout ilustraci, která se vztahuje k dané pasáži.

Když už dítě čte samo, můžete jeho zájem o knížku vzbudit tím, že mu nahlas přečtete první kapitolu, nebo alespoň prvních několik odstavců. Je to sice poněkud namáhavější, zato však mnohem účinnější, než dítěti jednoduše říct "Tohle je pěkná knížka, tu si musíš přečíst!" Dítě Vám může uvěřit, ale také nemusí.

S dítětem je třeba hovořit o tom, co právě čte. Nechte jej, ať Vám vypráví něco o svém oblíbeném hrdinovi. Můžete si spolu povídat o tom, jak by se dítě samo zachovalo, kdyby se dostalo do podobné situace, o které se píše v knížce. Samozřejmě pro Vás bude velkou výhodou, když si tutéž knížku sami přečtete, pokud ji ještě neznáte.

Důležité je, aby se dítě podílelo na výběru knížek, které si bude číst. Rodiče se pochopitelně snaží vybrat takové tituly, které jim připadají "vhodné". Avšak právě snaha vnutit dítěti svůj vlastní vkus může vést k prudkému poklesu zájmu malého čtenáře o knížky jako takové. Pokud je knížka určena pro děti, není důvod, aby si ji dítě nepřečetlo, když o ni má zájem. Jestliže si chlapec chce číst dobrodružné knížky plné vymyšlených zvířecích hrdinů, nemá smysl mu vnucovat - byť podle Vašeho názoru mnohem "hodnotnější" - příběhy ze života dnešních dětí. Buďte rádi, že má o knížky zájem.

Kromě čtenářských dovedností, o nichž se dnes neustále hovoří, je třeba podporovat i zájem dítěte o knížky jako takové. V tom má nezastupitelnou úlohu klasická tištěná kniha. Jedině ona může dítěti poskytnout prožitek spojený nejen s obsahem textu, ale i s vůní vazby, s hmatovými vjemy při dotýkání se papíru či s pohybem ruky, která otáčí stránky. Proto nelitujte peněz vynaložených na nákup tištěných a vázaných knížek, i když na internetu byste je mohli zadarmo stáhnout v digitální podobě.