Jak vychovat z dítěte optimistu

29.01.2021

Milující rodiče touží po tom, aby jejich dítě bylo šťastné, sebevědomé, cílevědomé a veselé. Aby zvládalo negativní emoce a dovedlo se radovat ze života. Všechny tyto charakteristiky platí pro optimistu. Pozitivní pohled na svět vzniká již v dětství a rodiče mohou zásadním způsobem přispět k jeho rozvoji.

Skutečný optimismus není ani bezdůvodná a lehkomyslná radost, ani lhostejnost ke všem problémům. Je to především víra v lepší budoucnost. Naděje, že zítra bude lépe, než bylo včera.

K čemu je dobrý optimismus?

Pomáhá utvářet otevřený pohled na svět, posiluje v člověku odhodlání a cílevědomost
Pomáhá ovládat emoce, vyrovnávat se s obavami, pochybnostmi a zklamáním
Pomáhá člověku překonávat životní překážky
Podporuje rozvoj mezilidských vztahů
Posiluje tělesnou imunitu

Odkud se bere optimismus?

Každé dítě přichází na svět jako optimista. Usmívá se na nás, ze všech sil se snaží otočit ze zad na bříško či naopak, navzdory pádům nadšeně dělá své první kroky. Do všeho se pouští s nadšením.

Úkolem rodičů je, aby ve svém dítěti neuhasili touhu radostně si užívat života. Aby v něm svojí přehnanou opatrností nevyvolali strach z aktivního jednání. To neznamená, že by rodiče měli své dítě povzbuzovat k provádění nebezpečných věcí. Měli by se však spolu s ním radovat z přítomnosti a z jejich slov a jednání by měla vyzařovat důvěra v budoucnost.

Optimistický pohled na svět se v dítěti posiluje tehdy, když dostává příležitost něčeho dosáhnout svým vlastním úsilím, když je povzbuzováno a jeho úsilí je podporováno. Takové dítě se naučí vnímat svět jako místo plné příležitostí, které může využít.

Jak vychovávat optimistu?

Rodiče, kteří chtějí z dítěte vychovat optimistu, by především měli začít u sebe. To znamená, že i v těch nejobyčejnějších věcech by se měli snažit vidět něco krásného a pozitivního. Na všem by měli hledat nejprve klady, teprve pak i zápory. Optimista je člověk, který nevidí sklenici napůl prázdnou, ale napůl plnou.

Několik rad pro rodiče

Naše komunikace s dětmi se bohužel velmi často omezuje jen na samé příkazy a zákazy. Zkuste se svým dítětem komunikovat pozitivním způsobem. Například místo: "Musíš si po sobě sám uklidit!" řekněte: "Hodně mi pomůžeš, když po sobě sám uklidíš." Projevujte mu svůj zájem o všechno, co dítě dělá a co je pro něj důležité. Často jej objímejte, líbejte, hlaďte po vlasech. Dítě pocítí, že pro vás má význam a hodnotu.
Veďte dítě k přiměřené samostatnosti. Nemusíte za něj dělat všechno, co zvládne udělat samo. Dospělý člověk jistě dovede zavázat tkaničky rychleji a pečlivěji, než dítě. Jenže když to dítě udělá samo, bude na sebe hrdé. Neznamená to přestat o něj pečovat - samozřejmě, že i když bude dítě něco dělat samo, budete u něj vy, abyste mu v případě potřeby pomohli.
Více dovolujte a méně zakazujte. Pokuste se formulovat své zákazy bez předpony "ne-". Místo "Nejez bonbóny, dokud nesníš oběd!" řekněte: "Nejprve sníš oběd, a pak si můžeš vzít bonbon." Zní to přívětivěji a dítě pochopí obsah vašeho sdělení i bez slůvka "ne".
Vyjadřujte pozitivní očekávání. Pokud mu dáváte najevo, že něco nezvládne či nedokáže, dítě se podle toho zařídí a nebude se snažit překonávat obtíže. Raději si nechá nálepku neschopnosti, než aby se namáhalo dokázat opak.
Hledejte příležitost k pochvale. I když se dítěti něco nepovede, vždy můžete ocenit alespoň jeho snahu, pokud nějakou projeví. Povzbudíte v něm jeho další touhu dosáhnout úspěchu.
Místo neustálého srovnávání s ostatními chvalte individuální pokroky dítěte. Místo "Podívej se, Anička píše hezčí velké bé než ty!" řekněte: "Dneska už ti to velké bé jde o hodně líp, než včera, ale ještě ho budeme procvičovat." Dítě se bude radovat ze svých úspěchů, bude si užívat svého vlastního růstu.
Naučte dítě vnímat chybu jako výzvu k nápravě, nikoli jako selhání. Každá chyba přináší novou zkušenost při poznávání světa. Když budete dítěti chyby vyčítat, oslabíte tím jeho touhu po činnosti. Na chybu byste měli dítě upozornit a vyzvat jej, aby si ji zkusilo samo opravit. Když mu to nepůjde, pomozte mu.
Dávejte dítěti potřebný čas na dosažení požadovaného výsledku. Ať už má dítě dosáhnout úspěchu ve sportu nebo se naučit hrát na hudební nástroj, vždy by mělo mít dostatek času k tomu, aby si požadované dovednosti osvojilo. Jinak ztratí potěšení z těchto činností, bude je dělat jen kvůli tomu, aby vám vyhovělo a začne je v duchu nenávidět.
Když má vaše dítě špatnou náladu, pomozte mu najít si nějaké rozptýlení. Zaměřte jeho pozornost na něco příjemného, veselého či zábavného. Zažeňte černé myšlenky humorem, hledejte na každé situaci něco pozitivního. Tím jej naučíte těšit se ze života a vytvářet si kladný vztah k světu kolem sebe.
Mluvte s dítětem o jeho pocitech. Tím mu pomůžete porozumět vlastním emocím a zvládat je. Navíc dáte dítěti pocit, že mu rozumíte a dovedete s ním cítit. Že jste s ním na stejné vlnové délce.

Co byste naopak nikdy dělat neměli

Nikdy svému dítěti neříkejte: "Podívej se, co jsi provedl!" Křik a výčitky mu vezmou chuť a touhu napravit chybu.
Nikdy dítěti neříkejte, že je "hloupé", "líné", "neschopné" a podobně. Vzhledem k tomu, že pro své dítě představujete autoritu a vaše názory jsou pro něj závazné, by takové hodnocení přijalo a začalo by se podle něj chovat (říká se tomu naučená neschopnost).
Nikdy neklaďte na první místo chyby a nedostatky dítěte. Když budete klást hlavní důraz na jeho neúspěchy, vezmete mu tím radost z úspěchů.
Nikdy neodmítejte, když se vám dítě chce s něčím svěřit. Máte právo být unaveni a nemít právě nejlepší náladu, ale své dítě byste měli vyslechnout. Třeba vám potřebuje sdělit něco velmi důležitého.
Nikdy, ale opravdu nikdy před něj nestavte jako vzor nějaké úspěšnější dítě (sourozence, spolužáka a podobně). Neustálé srovnávání s "lepším" a "dokonalejším" dítětem pro něj bude krajně demotivující a začne tento "skvělý vzor" upřímně nenávidět.