Jak u dítěte rozvíjet sebeúctu

Kdo si neváží sám sebe, nemůže si vážit ani druhých. K rozvoji sebeúcty přispívají především jasně stanovená pravidla, respektování potřeb a možností dítěte, kladení přiměřených a spravedlivých požadavků na jeho chování a rozvíjení takových dovedností, které dítěti umožňují podílet se na řešení problémů a konfliktů.
Podle britského psychologa Roberta McKenzie lze přístup rodičů k výchově dítěte přiřadit k jedné ze tří strategií: tolerantní, autoritářské nebo demokratické.

1. Tolerantní přístup

Hlavní heslo této strategie zní: "Vše pro dítě." Rodiče, kteří uplatňují tolerantní styl výchovy, se zpravidla velmi aktivně podílejí na řešení problémů svých dětí. Jejich potomkové se proto spoléhají na rodičovskou podporu. Ve vztahu k rodičům jsou méně samostatné, často od nich vyžadují pomoc i s tím, co už by dovedly zvládnout samy. U svých rodičů hledají a nacházejí ochranu. Pro tyto rodiče je velmi těžké, když musí dítěti něco odepřít.

2. Autoritářský přístup

Cílem autoritářských rodičů je mít nad dítětem naprostou kontrolu. Dítě vychovávají v souladu se svými vlastními představami a požadavky, ty však mnohdy bývají značně přehnané. Potomkové těchto rodičů musí bezvýhradně plnit veškeré požadavky, které jsou na ně kladeny. Nastane-li mezi rodiči a dítětem konflikt, je řešen v rovině "vítěz - poražený", přičemž poraženým je vždy dítě. Autoritářská výchova vede k protestům dítěte, které má sklon svým špatným chováním trestat rodiče za jejich přístup.

3. Demokratický přístup

Rodiče, kteří volí tuto výchovnou strategii, vycházejí z myšlenky, že děti jsou schopny většinu svých problémů řešit samy, pokud jsou dostatečně motivovány. Tito rodiče dávají dítěti na výběr z několika možných řešení a umožňují mu, aby se poučilo z vlastních chyb. Jejich děti se učí odpovědnosti a spolupráci, jsou schopny dělat vlastní rozhodnutí a přijímat za ně odpovědnost.

Podle klinického a sociálního psychologa Martina Gerbera je velmi důležité, aby v rodině byly vymezeny jasné, spravedlivé a srozumitelně formulované hranice toho, co je přípustné. Díky rozumně stanoveným pravidlům dítě získává potřebnou představu o tom, jaké chování se od něj očekává. Když rodiče zacházejí s potomkem vlídně a laskavě, kontrolují jej pouze v rozumné míře a kladou na něj přiměřeně vysoké nároky, dítě vyrůstá v důstojném postavení, v němž se rozvíjí jeho zdravé sebevědomí. Díky tomu se později snáze adaptuje na samostatný život.

Demokratický přístup k výchově dítěte tudíž lze vnímat jako "zlatou střední cestu". Ze všech uvedených rodičovských strategií je považován za nejúspěšnější.

Čím u dítěte podpořit sebeúctu?

• Oceněním. To by mělo obsahovat i stručný popis oceňovaného jednání dítěte, případně i zdůvodnění, proč takové jednání oceňujete - "Moc mě potěšilo, že..." "Líbí se mi, jak jsi..." a podobně.
• Uznáním. To je třeba vyjádřit nejen v případě, že dítě úspěšně vyplní vše, co od něj očekáváte, ale i tehdy, když alespoň projeví snahu.
• Podporou. Povzbuzujte dítě k tomu, aby usilovalo o překonávání překážek a nebálo se přiměřeně riskovat.
• Důvěrou. Dejte dítěti najevo, že jej berete vážně, a že věříte v jeho schopnosti.
• Blízkostí. Tu lze vyjádřit různými způsoby - pohlazením, mazlením, obejmutím.