Jak dítěti pomoci vypořádat se s hněvem a zlostí

Hněv je naprosto přirozená emoce, která se objevuje již v dětství. Důležité je naučit se hněv usměrnit a zvládnout tak, aby se předešlo jeho ničivým následkům.
Někdy se stává, že projevy dětského hněvu rodiče natolik vyděsí, že dítěti jednoduše zakážou se rozčilovat, případně jej za projevy hněvu a zlosti trestají. Dítě si připadá "špatné", když se rozhněvá, ale nenaučí se s hněvem vypořádat.

Odkud se bere hněv?

Zlost a hněv jsou silné emoce, s nimiž se alespoň čas od času setkává každý. Odvrácená strana hněvu spočívá v tom, že dítě se v důsledku rodičovské kritiky jeho nezvládnutých projevů mnohdy cítí nedokonalé. Výsledkem je, že projevy hněvu a zlosti se pro dítě stávají prostředkem, jak ukázat svoji "sílu", aby se necítilo "slabé". To, co většina rodičů považuje za zlobení nebo dětský rozmar, může být ve skutečnosti jen testováním určitého obranného mechanismu. Jindy slouží projevy hněvu k tomu, aby dítě upoutalo pozornost rodičů, jíž se mu právě nedostává.

Zlost a hněv bývají spojeny s řadou dalších negativních emocí, k nimž patří například strach, smutek pocit křivdy či pocit ohrožení. Projevy hněvu tak mohou plnit úlohu jakéhosi volání o pomoc v situaci, kdy rodiče buď nepostřehli předchozí projevy jiných negativních emocí (strach, smutek a podobně), nebo na ně přiměřeným způsobe nereagovali.
Pokud se rozhodnete, že budete projevy negativních emocí svého dítěte jednoduše ignorovat, nezbude Vašemu potomkovi nic jiného, než přidávat na síle a intenzitě těchto projevů tak dlouho, dokud se mu nepodaří Váš zájem vzbudit. Nevýhodou je, že jako rodiče budete za jediný problém dítěte považovat jeho hněv, aniž byste měli představu o všem, co tento hněv vyvolalo.

Jak s hněvem nezacházet

Tím nejhorším, čeho se rodiče mohou dopustit, je trestání dětí za projevy jejich emocí. Hněv a zlost jsou velmi silné emoce, jejichž plná kontrola je mimo možnosti dítěte (i některých dospělých lidí). Když je dítě často naštvané, ještě to neznamená, že je nenapravitelný a nezvládnutelný vztekloun. Pouze potřebuje lépe porozumět svým vlastním pocitům. Okřikování a trestání ze strany rodičů mu v tom však rozhodně nepomůže. Naopak, jestliže je dítě za projevy hněvu a zlosti okřikováno a trestáno, jeho citová labilita se tím ještě zvýší. Navíc dítě začne hledat chybu samo u sebe a časem podlehne představě, že je opravdu takové, za jaké ho mají jeho rodiče (tedy vzteklé, zlostné a nezvládnutelné), a bude se podle toho chovat.

Pomáháme dítěti zvítězit nad hněvem

Rodiče by především měli umět ovládat své vlastní negativní emoce. Jistěže není snadné vidět vlastní dítě, když se vzteká jako pes, a zůstat při tom naprosto v klidu. Ale dospělý člověk je tím, kdo má dítěti pomoci, a proto by se - už s ohledem na něj - měl pokud možno ovládat. Vždy je dobré počkat, až se dítě alespoň trochu uklidní. Samozřejmě, že není správné jen přihlížet tomu, jak se dítě vzteká. Vaším úkolem je odstranit mu z cesty všechny nebezpečné předměty, jimiž by si ve svém hněvu mohlo ublížit (těžké hračky, rozbité nádobí a podobně). Některé děti se nejrychleji a nejúčinněji uklidní, když je některý z rodičů pevně stiskne v náručí (tím zároveň snížíte riziko, že si dítě ve svém hněvu nějak ublíží).
Zatímco se zlost dítěte oslabuje, přemýšlejte o vhodné strategii řešení jeho hněvu. Umožněte dítěti, aby Vám poté, co se alespoň částečně uklidní, řeklo o svých pocitech a o tom, co je vyvolalo. Jeho zlost je vždy projevem nějakého nepříjemného zážitku, náročné situace či obecně nějakého problému. Vaším úkolem je pomoci dítěti tento problém překonat.

Pokud má vaše dítě "výbušnou" povahu a často se rozčiluje, měli byste s ním o jeho hněvu a zlosti srozumitelně a v přitažlivé formě pohovořit, ovšem tak, aby ve Vašich slovech neslyšelo jen samé výčitky. Vyzvěte dítě, aby si představilo, že v každém člověku žije vnitřní zvíře - zlost. Můžeme si ho představit třeba jako velikého mloka, draka, tygra, lva, nebo jako vzteklého psa. Toto zvíře uvnitř může být velmi nebezpečné, pokud ho necháme volně běhat. Vymyslíme tedy pro zvíře nějaký domov, kde se bude cítit příjemně. Ohradu, kde bude mít dost jídla, hraček a dalších věcí. Ohrada ale bude zamčená na zámek, který si dítě může třeba nakreslit na papír a vystřihnout. Vysvětlete dítěti, že zámek od ohrady je jeho majetkem. Až se rozčílí, může svoje vnitřní zvíře nalákat do ohrady a zamknout jej tam.

Pro chlapce, ale i pro některé dívky, může být přitažlivá také hra, kterou můžeme nazvat "Meč zlosti". Dítě si představí, že má v ruce meč, jehož čepel je neviditelná. Je to meč jeho zlosti, kterým se může ohánět na všechny strany. Když se dítě začne zlobit, vyšlehnou z meče neviditelné plameny, které ničí všechno, co jim přijde do cesty. Naštěstí se tento meč přizpůsobuje pokynům dítěte. Dítě může meč zmenšit, aby neublížil ostatním, třeba jeho sourozencům nebo mamince, která mu jde na pomoc.

Další hra nese název "Bludiště". Člověk, který se hněvá, bývá často zmatený, protože nerozumí tomu, proč je ve skutečnosti tak naštvaný. Když dítě křičí a rozčiluje se, je to pro něj velmi silný zážitek, který často zcela zastíní původní příčiny jeho hněvu. Vyzvěte dítě, aby si představilo, že je právě na konci bludiště, které ho dovedlo k jeho zlosti. Úkolem je najít cestu opačným směrem, tedy ke vchodu do bludiště. Během této cesty si dítě uvědomí, co jeho hněv vyvolalo. K tomu poslouží vhodně kladené otázky, například:

• "Proč ses tak naštval?"
• "Protože mě maminka potrestala."
• "Za co tě potrestala?"
• "Za to, že jsem tomu chlapečkovi nasypal na hlavu kyblík písku."
• "A proč jsi to udělal?"
• "Byl jsem na něj naštvaný, protože řekl, že můj kyblík smrdí."

Tímto způsobem můžeme dojít k docela nečekaným závěrům. Prvotní příčiny hněvu a zlosti mohou být opravdu rozmanité. Někdy to je hádka s kamarádem, nenaplněná touha po úspěchu, pocit nespravedlnosti nebo třeba jen kamínek v botě. Když si dítě uvědomí, co vyvolalo jeho hněv, můžeme mu nabídnout nějakou přijatelnou alternativu. Vedeme jej k tomu, aby samo objevilo nějaký způsob, jak se příště může zachovat v podobné situaci, aniž by propadlo hněvu a zlosti.

"Past na zlost" Existují různé způsoby, jak si dítě může vybít hněv a vztek, aniž by při tom někomu ublížilo. Pokud dítě často propadá hněvu, můžete si spolu připravit několik lístků papíru s různými návody, jak "chytit zlost do pasti", tedy jak si ji bezpečným způsobem vybít. Zde je několik příkladů:

• Napočítat pozpátku od dvaceti do jedné
• Vypít kelímek vody
• Udělat pět dřepů
• Zhluboka se nadechnout a pomalu vydechnout
• Posadit se na podlahu se založenýma nohama

Když se dítě dostane do situace, ve které hrozí výbuch hněvu, může si vylosovat jeden z lístečků a splněním popsaného úkolu vytvořit past, do které se zlost chytí. Důležité je, že si dítě uvědomí, že hněv se dá účinně přemáhat.
Kromě toho existuje i řada jiných aktivit, které dítěti pomohou vypořádat se s hněvem a zlostí. Například si může svoji zlost nakreslit nebo namalovat (zlost může mít velké ruce, otevřená ústa s vyčnívajícími špičatými zuby a podobně). Nebo může na lístek papíru napsat velkými písmeny co ho štve a poté zavřít lístek do předem připravené papírové krabičky.

Jak pomoci sobě

Nejen děti, ale i rodiče patří do skupiny lidí, které jsou ohroženy hněvem. Pracovat tedy musíte i sami na sobě, protože jako rodiče se pravidelně dostáváte do situací, v nichž narůstá riziko, že se rozčílíte. Někteří rodiče mají dokonce pocit, že jejich dítě dělá vše pro to, aby je vyvedlo z rovnováhy, což se mu - alespoň čas od času - daří.

Jedním z účinných způsobů, jak můžete překonat hněv, je zaujetí takové tělesné polohy, která pro Vás ve stavu hněvu není typická. Například se můžete posadit na zem, lehnout si na gauč, nebo se ve stoje sklonit k zemi a pohupovat rukama. Pokud nemůžete změnit svoji pozici, pokuste se alespoň mluvit co nejtišeji a nejpomaleji, jako kdyby někdo poblíž Vás spal a Vy byste jej nechtěli probudit. Nakonec zjistíte, že svůj hněv můžete vyjádřit i bez křiku.

V zajetí silného hněvu a zlosti většina lidí přemýšlí chaoticky. K uklidnění přispěje to, že si kolem sebe uděláte pořádek. To neznamená, že začnete uklízet - Váš úklid bude probíhat čistě myšlenkově. Postupně přenášejte pozornost na jednotlivé předměty v místnosti (stůl, židle, obraz na zdi, okno...) a v duchu si říkejte jejich názvy. Pomůže Vám to vrátit se do reality a stanout oběma nohama pevně na zemi. Pro některé lidi je tento způsob účinnější, než obvyklé počítání do deseti (případně do dvaceti, do padesáti apod. - podle velikosti hněvu).

Je velmi obtížné posoudit situaci nezaujatým pohledem, když se problém týká Vašeho dítěte. Přesto se můžete pokusit překročit vlastní stín, vystoupit sami ze sebe a podívat se na věci z úhlu nezávislého pozorovatele. Mnozí rodiče by byli překvapeni, kdyby mohli vidět sami sebe, jak jednají se svým dítětem. Samozřejmě, že Váš pohled na cokoliv, co se týká Vašeho potomka, nemůže být a nebude nikdy zcela objektivní. Přesto byste se neměli nechat pohltit událostmi natolik, že byste ztratili jakýkoliv - byť jen mírný - nadhled. Zkuste se na sebe občas podívat jakoby "zvenku". Položte si otázku, jak Vás asi vidí a vnímá Vaše dítě. V každé situaci jste totiž pro něj vzorem. Cokoliv řeknete nebo uděláte, bude považovat za normální. Kdykoliv budete potřebovat své dítě uklidnit, uklidněte nejprve sami sebe. Řekněte si v duchu několik povzbudivých slov, politujte se, uklidněte se, a teprve poté opět obraťte pozornost k dítěti a k řešení jeho problému.