Empatie a altruismus u dětí

Každý den se setkáváme s druhými lidmi. Pro náš pocit jistoty a bezpečí je důležité, abychom se dokázali do ostatních vcítit, a díky tomu alespoň rámcově předvídat jejich chování. Podle některých teorií je člověk "od přírody" sobec, který se stará především o uspokojení svých vlastních přání a potřeb. Jenže kdyby tomu tak skutečně bylo, lidstvo by už dávno vyhynulo. Občas je zkrátka třeba něco udělat i pro ostatní. Nakonec tím, že se staráme o ostatní, sloužíme zároveň i sobě.

Také pro dítě je důležité, aby se dovedlo vcítit do druhých. Díky tomu lépe porozumí nejrůznějším situacím, které přináší každodenní život v rodině i ve škole. Je prokázáno, že právě úspěšní školáci mají vysokou úroveň empatie. Dosahují lepších výsledků, snadněji komunikují s vrstevníky a dovedou budovat stabilní vztahy.

Vztah dítěte k ostatním lidem - ať už dospělým či vrstevníkům - není jednou provždy daný, ale prochází vývojem. Od toho se odvíjí i schopnost vcítit se do druhého a poskytovat mu pomoc a podporu.

• Až do věku 3 let je pro dítě důležité především ono samo a jeho matka, případně jiná osoba, která o něj pečuje. Dovede rozlišovat, kdy má jeho maminka radost a kdy se na něj zlobí.
• Ve věku okolo 4 let už dítě rozumí svým vlastním pocitům natolik, že dovede různé pocity předvídat či předpokládat i u druhých. Když například vidí, že jiné dítě pláče, začne plakat také. Snadno se "nakazí" pocitem či náladou druhého.
• Ve věku 4 - 7 let už se dítě umí vcítit do druhých. Projevuje se to například tím, že samo utěšuje jiné dítě, kterému se stalo něco nepěkného. Mnohdy tím však pouze napodobuje chování, které vidělo u některého z dospělých.
• Děti mladšího školního věku již dovedou ostatním nejen porozumět, ale také jim vědomě poskytnout podporu, ať už slovem, radou či pomocí. Svoji účast projevují zejména těm, kteří jsou pro ně důležití (rodičům, kamarádům), ale i jiným, méně důležitým osobám ve svém okolí. Mladší školák dovede litovat kde koho a svoji pomoc či útěchu je připraven poskytnout téměř komukoliv.
• U dospívajících se tyto dovednosti ještě prohlubují, zároveň jsou však více výběrové. Dospívající dokáže poskytovat pomoc a podporu tomu, kdo je mu blízký a sympatický, ale vůči lidem, na nichž mu tolik nezáleží, dovede být někdy až překvapivě lhostejný. O to intenzivnější je jeho vztah k nejlepším kamarádům a jiným lidem, kteří pro něj mají velký osobní význam.

Jako všechny kladné vlastnosti či dovednosti, i schopnost vcítit se do druhého a poskytnout mu pomoc můžeme u dítěte posilovat, vždy s přihlédnutím k věku dítěte.

Dítě předškolního věku veďte k tomu, aby dokázalo vyjádřit své vlastní pocity a popsat pocity druhých. Naučte jej pojmenovat radost, smutek, strach. Ptejte se dítěte, jak se cítilo, když se mu něco stalo. "Měl jsi na Péťu zlost, když jste se prali?" "Nebylo ti Aničky líto, když upadla?" Můžete využít i různé pohádky a příběhy, zvláště pak ilustrace z dětských knížek. "Podívej se na toho vlka, vidíš, jak se zlobí?" "Jak je asi tomuhle chlapečkovi, když nemůže najít svůj míč?" Pomáháte tím zvyšovat emoční inteligenci svého dítěte.

S mladším školákem si povídejte o tom, co zažil ve škole. Při svém líčení malých i velkých událostí se zřejmě zaměří na jejich vnější stránku - bude vyprávět, že ten a ten udělal to a to. Projevte svůj zájem a dávejte dítěti otázky "A proč to udělal?" "Jakou měl asi náladu?" "Jak se potom cítil? Styděl se? Nebo se bál jít mezi ostatní?" Nesnažte se dítěti předkládat nějaké vlastní teorie o tom, co se stalo, zvlášť když jste u toho vy sami nebyli. Spíše se mu snažte pomoci, aby se samo dovedlo vcítit do ostatních a přemýšlelo o důvodech jejich chování i o pocitech, které je mohly vést.

K rozvoji empatie a altruismu může dítěti školního věku pomoci i péče o domácí zvíře, pokud možno nějaký méně chovatelsky náročný druh (hodí se k tomu třeba různí drobní hlodavci). Děti zacházejí s domácími mazlíčky jako s členy rodiny a starají se o ně. Rozvíjí to u nich pocit odpovědnosti. Určité úskalí péče o domácí zvíře může spočívat v tom, že děti někdy dovedou být kruté, aniž by si plně uvědomovaly, že někomu ubližují.

Když se dítě ke zvířeti nechová hezky, nabídněte mu hru. Dítě v ní bude představovat zvíře, s nímž je špatně zacházeno. Nejde o to dítěti doopravdy ublížit, ale pomoci mu vcítit se do nepříjemné situace. Například: "Představ si, že jsi kočka. Máš krásný huňatý ocásek, který se ti opravdu líbí. A najednou přijde nějaký kluk a začne tě za něj tahat. Co cítíš? Je ti to nepříjemné? Bolí tě to? Chceš, aby s tím ten chlapec přestal a odešel?" Dítě se naučí vnímat situaci pohledem druhého.

Když budete ve svém dítěti rozvíjet jeho schopnost vcítit se do druhých a pomáhat jim, prospějete mu tím v mnoha ohledech:

• Přispějete k utváření jeho pozitivního vztahu k životu
• Vypěstujete v něm schopnost naslouchat
• Podpoříte rozvoj jeho komunikačních dovedností
• Bude lépe navazovat vztahy s vrstevníky
• Dovede si lépe získat pozornost ostatních
• Bude samo se sebou více spokojené