Dobré úmysly a špatné metody při výchově syna
Stěžujeme si, že ve světě kolem nás ubývá opravdových mužů. Maminky některých chlapců z toho vyvozují svérázné závěry - muže je třeba vychovávat už od dětství, aby byl silný, statečný, a hlavně nedával najevo své emoce. Výsledkem takového dobře míněného záměru však může být narušení duševního zdraví dítěte.
Často říkáme, že chlapec by měl být odvážný, nezávislý a zodpovědný. Svým jednáním mu však mnohdy předvádíme pravý opak. Systém příkazů a zákazů, jimž je "budoucí muž" vystavován, mu k postupnému přebírání nezávislosti a odpovědnosti rozhodně nepomůže, stejně jako různé formy ponižujícího zacházení, které je povinen strpět bez toho, aniž by mu bylo dovoleno projevit své "mužské" vlastnosti, například odvahu a schopnost nenechat si nic líbit.
Většina rodičů navíc dítěti zakazuje i ty nejneškodnější aktivity, které jsou považovány za nebezpečné - šplhání, skákání a podobně. "Nastávající muž" si tak nemůže osvojit ani požadovanou zručnost a obratnost. Stále jen slyší "Nelez, neběhej, neskákej nebo spadneš!" Titíž rodiče, kteří souhlasí s obecně rozšířeným názorem, že děti potřebují více pohybu, se děsí vždy, když se jejich dítě pohybuje více, než by chtěli.
Také výchova k samostatnosti mívá dosti svéráznou podobu. Na jedné straně nás těší, když dítě dovede samo udělat to, co bychom za něj jinak musely udělat my. Obleče se, obuje se, uklidí si hračky a samo si napíše domácí úkol. Na druhé straně, opravdová samostatnost znamená také mít svůj vlastní názor, což už se většině rodičů líbí mnohem méně. Jakmile se názory dítěte neshodují s názorem rodičů, následuje povzdech, že dítě je drzé a neposlušné. Pro většinu dívek nepředstavuje zásadní problém, když musí projevování svých názorů přizpůsobit rodičovskému očekávání, avšak chlapec - ze kterého má přece vyrůst "opravdový muž" - je postaven před závažné dilema: buď zůstat poslušným dítětem, ale vzdát se síly a hrdosti, která se od něj (poněkud paradoxně) také očekává, nebo se rodičovské autoritě vzepřít (a tím naplnit obraz "ideálního muže"), ovšem za cenu potrestání za nežádoucí chování.
Jestliže je touhou každé matky mít dítě vždy klidné, vždy čisté a vždy poslušné, zároveň však ze svého syna hodlá "vychovat muže", její záměr je předem odsouzen k nezdaru, zatímco duševní zdraví jejího dítěte je vážně ohroženo. Nároky, které jsou na něj kladeny, si totiž navzájem odporují, což znamená, že ať dítě řekne nebo udělá cokoliv, vždy to bude "špatné".
Je tedy vůbec možné vychovávat z chlapce muže? Ovšemže ano, ale od rodičů to vyžaduje poněkud odlišný přístup, než takový, s nímž se - bohužel - tak často setkáváme.
Respektujte jeho osobnost
Každé dítě je trochu jiné, což pro většinu chlapců platí snad v ještě větší míře, než pro většinu dívek. Důležité je, aby každý, kdo dítě vychovává, důkladně poznal jeho silné i slabé stránky, umožnil mu rozvíjet jeho přednosti a příliš nezdůrazňoval jeho nedostatky. V prostředí, v němž vyrůstá většina chlapců, převažují ženy (matky, učitelky, babičky), přičemž většina žen má tendenci spíše kritizovat nedostatky než chválit přednosti. Takovýto způsob výchovy však nutně musí vést k narušení kladného sebepojetí dítěte, obzvláště jedná-li se o chlapce. Není-li dostatečně chválen, postupem času ztratí veškerou sebeúctu.
Podporujte ho a obdivujte ho
I pro docela malého chlapce je velmi důležité, aby se mu dostalo patřičného ocenění. Je pro něj nezbytně nutné, aby byl první a nejlepší. To neznamená, že byste měli syna automaticky chválit i za to, co se mu nedaří, případně vyzdvihovat kladné vlastnosti, které nemá. Jakmile se mu však něco podaří, očekává od Vás přinejmenším pochvalu a ocenění jeho výkonu. Tím získá potřebné sebevědomí, které mu pomůže rozvíjet jeho potenciál. Zajímejte se o všechno, co Váš syn dělá. Jinak bude mít pocit, že na něm vlastně nikomu nezáleží.
Vytvářejte situace, ve kterých by se dítě mohlo prokázat jako zástupce "silnějšího" pohlaví
Většina chlapců má jen velmi omezenou možnost, jak prokázat požadované "mužské" vlastnosti. Většina situací, do nichž se dostávají doma i ve škole, na ně totiž klade takové nároky, které ideálním představám o "mužské roli" spíše protiřečí. Musí být hodný, tichý, poslušný, přizpůsobivý apod. Nejspolehlivější cestou, jak si chlapec může osvojit potřebné "mužské dovednosti", je účast na zájmových aktivitách v čistě chlapecké skupině, například ve sportovním či jiném oddílu. Zde může rozvíjet své komunikační a sociální dovednosti na zcela jiné úrovni, než v prostředí plném babiček a tetiček nebo ve (stále ještě) silně feminizovaném školství. Při výchově v rodině lze dítěti postupně a přiměřeně zvyšovat zátěž a odpovědnost za mladší a slabší, případně jej nechat více rozhodovat v záležitostech, které se jej osobně týkají.
Některé věci může chlapce naučit jedině otec
Otec hraje při výchově syna nepochybně významnou roli. Problém spočívá v tom, že řada otců je buď zaneprázdněna tak, že na dítě nemá čas, nebo dítě vyrůstá v neúplné rodině, kde chybí dospělý mužský člen, který je chlapci nejen příkladem, ale také mu poskytuje pocit jistoty a bezpečí. Do určité míry může biologického otce nahradit jiný příbuzný, například dědeček nebo strýc z matčiny strany, pokud si na chlapce může pravidelně udělat alespoň trochu času. Důležité je, aby maminka, babička nebo jiné příbuzné neznehodnocovaly obraz muže v očích jejich syna či vnuka (pro například - i když jste si naprosto jista tím, že Váš bývalý manžel je bídák, neměla byste jej před svým synem pomlouvat). Ke zvýšení prestiže mužů v očích chlapce mohou posloužit také dobrodružné knížky a příběhy s mužským hlavním hrdinou.
Projevujte mu lásku
Největší rodičovský omyl spočívá v tom, že projevy citové náklonnosti potřebují jedině dívky, zatímco s chlapci je nutno jednat "tvrdě". Jako "správný muž" přece musí být dostatečně drsný! Otázkou je, jak bude takto vychovaný "mladý muž" jednoho dne projevovat svojí partnerce své city a svoji náklonnost, když se v dětství s podobnými projevy nesetkal dokonce ani ze strany vlastních rodičů. Při nedostatku lásky se z něj stane bezcitný neurotik. A naopak, čím je chlapec emocionálně spokojenější, tím více bude odpovídat představě citlivého a milujícího partnera. Proto je třeba chlapce pokud možno co nejčastěji objímat, hladit a dávat mu najevo náklonnost. V období dospívání začíná většina chlapců vnímat podobné projevy citové náklonnosti spíše negativně, důležitější je pro ně třeba poplácání po zádech či ramenou nebo žertovné "praní se" s otcem.
Výchova představuje velmi obtížný a komplikovaný proces, v němž ani sebelepší úmysly nakonec nemusí vést k dosažení očekávaného cíle a při nevhodném a nešetrném přístupu rodičů bývá dosahováno pravého opaku. Řadě rodičů, kteří chtějí svéráznými výchovnými metodami zvýšit odolnost svého syna vůči fyzické i emocionální zátěži, se namísto "opravdového muže" podaří vychovat neurotika nebo násilníka. Proto je zapotřebí především respektovat osobnost dítěte, poskytovat mu dostatečnou podporu a zároveň jej neomezovat více, než je nezbytně nutné, v neposlední řadě pak dbát na jeho citovou výchovu, odpovídajícím způsobem mu projevovat citovou náklonnost a umožnit mu vyjadřování vlastních názorů a postojů.