Dítě je šťastné, když se nebojí

Mnoho dětí vyrůstá ve strachu. Když rodiče chtějí, aby dítě bylo "poslušné", často dosahují svého tím, že se v něm snaží "zlomit odpor". Nemusí to být vždy jen bitím - vždyť silná slova bývají mnohdy ještě pádnější. Takové "poslušné" dítě žije v neustálých obavách z trestu. Rodiče jej svojí autoritářskou výchovou připravují o veškerou iniciativu, protože dítě se cítí v bezpečí jen tehdy, když samo přestává myslet a dělá jen to, co od něj dospělí vyžadují.

Když chcete vycvičit psa, musíte mu ukázat, kdo je pánem. Jste to Vy, kdo dává zvířeti pokyny, ono se Vám musí vždy přizpůsobit. Se psem se nemusíte bavit a něco mu vysvětlovat lidskou řečí. Reaguje na Váš povel. Nepřemýšlí - poslouchá. Jestliže poslouchá dobře, následuje odměna v podobě žrádla a projevů náklonnosti. Pokud neposlechne, musíte mu svoji převahu dát najevo tím, že jej potrestáte. Díky takovému výcviku se z něj stane dobrý hlídač, dobrý lovec, Váš dobrý společník. Za to jej dovedete ocenit.
Pes nemyslí, ale přesto cítí. Je šťastný, protože má pána. Poslouchá pána, protože se jej bojí. Ale i když se bojí, je šťastný.

Člověk je složitější bytostí než pes. Kromě citu je nadán i myšlením. Má schopnost rozumového uvažování, díky němuž dovede slovně popsat vztah mezi příčinami a následky. A potřebuje bezpodmínečnou lásku. To znamená, že i bez odměn a trestů potřebuje dítě vědět, že je svými rodiči přijímáno a milováno. Co však může dítě prožívat, když v něm chování jeho rodičů vyvolává strach, že pokud nevyplní seznam jejich požadavků, přestanou jej přijímat a milovat? Může být takové dítě šťastné?
Dítě je šťastné, když se nebojí. Je v pořádku, že rodiče mají v rodině hlavní slovo, protože jsou dospělí. Ale dítě je složitější tvor než pes. Někdy s ním bývají problémy, protože na rozdíl od psa potřebuje být také samo sebou, ne jen odrazem přání svých rodičů.

Všimli jste si, že někteří lidé dovedou projevit více "lidskosti" svým čtyřnohým mazlíčkům než svým vlastním dětem? Se psem se mazlí, drbají ho za ušima, dávají mu pamlsky. A zatím své vlastní dítě pomocí hrozeb a trestů (a dejme tomu, že čas od času i pomocí nějakého drobného "úplatku") nutí, aby vždy udělalo jen to, co oni sami z nějakých tajemných důvodů považují za správné, aniž by se dítěti pokoušeli tyto důvody vysvětlit. Pes je jejich radost a pýcha. Vždy poslušný, vždy ovladatelný. Dítě je "zdrojem problémů", neposlušné, nepředvídatelné, nevypočitatelné.

Aby si někteří rodiče usnadnili svůj úkol, aby sami sobě zajistili osmnáct let relativního pohodlí, nazývají drezúru dítěte "výchovou". Zatímco svého domácího mazlíčka uctívají jako nějaké božstvo, z vlastního dítěte "vychovávají" slabou nesamostatnou bytost, která se bojí myslet, rozhodovat, nést odpovědnost. A po mnoha letech, když tito rodiče umírají v prázdném nemocničním pokoji, nemohou za nic na světě pochopit, jak je možné, že jsou v tuto chvíli tak zoufale sami.