Co dělat, když má dítě problémy

Bez ohledu na to, jak moc se rodiče snaží, nikdy nemohou dítě ochránit před všemi nepříjemnými situacemi, jimž bude v životě čelit. Jestliže se rodiče snaží za dítě vyřešit všechny problémy, jejich potomek se nikdy nenaučí sám hájit své zájmy. Proto je důležité pomáhat mu při osvojování takových dovedností, které se mu budou hodit.

Jak mohou rodiče pomoci svému dítěti, aby obstálo v různých situacích a nedělalo si zbytečné starosti?

Problémy se vzhledem

Dříve či později se Vaše dítě začne více zabývat tím, jak vypadá. Bude na svém zevnějšku hledat různé nedostatky, zejména pokud i rodiče mají sklon posuzovat svůj vzhled kriticky. Aby kladné sebepojetí dítěte neutrpělo přehnanou kritikou různých "nedostatků" v tělesném vzhledu či nevhodnými poznámkami kamarádů a spolužáků, je třeba u dítěte posilovat důvěru ve vlastní schopnosti, povzbuzovat jej a vést jej k tomu, aby se soustředilo na své silné stránky a přednosti.
Je třeba počítat s tím, že dítě bude vystaveno vlivům masových sdělovacích prostředků, z nichž se šíří falešný a mediálně zkreslený obraz lidského těla. Síla médií spočívá v tom, že většina dětí i dospělých jejich vlivu velmi snadno podléhá. Proto se mnozí chlapci trápí kvůli tomu, že nemají "vypracované" svaly, zatímco mnoho dívek si dělá starosti s "přebytečnými kily", přestože zdaleka ne všechny z nich trpí nadváhou či obezitou.

Proto je již v mladším školním věku důležité, aby dítě si dítě vytvořilo kladný obraz vlastního těla, což mu pomůže vyhnout se možným důsledkům přehnaně kritického pohledu na svůj vzhled v blížícím se období dospívání. Jestliže si dítě již před pubertou vytvoří kladný vztah k vlastnímu tělu, nebude mít sklon hledat na sobě jen samé nedostatky. Řada dospívajících dívek se trápí kvůli kulatějšímu bříšku či "malé" velikosti prsů, velké množství dospívajících chlapců si dělá zbytečné starosti s "nevyvinutými" svaly, případně s velikostí či malostí svého pohlavního údu. Na počátku takového trápení mnohdy stojí nevhodné poznámky ze strany vrstevníků, kteří podléhají značně zkresleným představám o "normálním" a "žádoucím" vzhledu lidského těla. Důležité je, aby dítě nepřijalo takové hodnocení za vlastní a nepropadlo falešné představě, že jeho hodnota je přímo úměrná určitým tělesným parametrům. Dítě by se mělo umět bránit nejen fyzickému, ale především psychickému násilí. Kladné sebepojetí a dostatečně vysoké sebevědomí jej jako štít spolehlivě ochrání před všemi posměšky ze strany ostatních.

Strach ze "špatných" známek

I když se to na první pohled nemusí zdát, každé dítě usiluje o dosažení školního úspěchu. Tuto touhu dítěte je samozřejmě třeba podporovat, avšak pouze vhodným a přiměřeným způsobem. Dítě by rozhodně nemělo získat pocit, že jeho přijetí nebo nepřijetí ze strany rodičů je podmíněno "dobrými" známkami, nebo dokonce "vynikajícím" prospěchem ve škole. Dítěti je třeba vysvětlit, že důležité jsou jeho znalosti a dovednosti, nikoli známky, které za ně dostává.

Rodiče by neměli považovat za tragédii, když jejich dítě "přinese domů ze školy" známku, která se jim nelíbí. Známka nehodnotí osobnost ani vlastnosti dítěte, ale jeho momentální výkon, který může být ovlivněn celou řadou faktorů, z nichž větší část je nezávislá na vůli samotného dítěte či na jeho vynaloženém úsilí. Ten či onen klasifikační stupeň ve skutečnosti nevyjadřuje nic jiného, než do jaké míry bylo dítě v dané situaci schopno podat výkon, který se od něj očekává. Nicméně o celkové úrovni jeho znalostí a dovedností nevypovídá téměř nic, stejně jako o množství úsilí, které dítě muselo pro "získání" určité známky vynaložit.

Někteří rodiče se mylně domnívají, že v podstatě jakékoliv dítě - tedy především to jejich - je schopno dosáhnout požadovaných výsledků v podobě "hezkých" známek, pokud vyvine dostatečné úsilí. Podobně falešná je ovšem i představa, že pro dítě, které "má samé jedničky", je učení hračkou. Dosahování vynikajícího školního prospěchu je mnohdy spojeno s dlouhodobým vypětím veškerých sil, což představuje značnou psychickou zátěž a ohrožuje duševní zdraví dítěte. "Vynikající" žáci a studenti mnohdy žijí v permanentním stresu, který může vést až k poškození organismu a jeho celkovému kolapsu.

Hrubost vůči ostatním

Jestliže dítě vyrůstá v prostředí, kde je nuceno skrývat své city a stydět se za ně, je jen málo pravděpodobné, že vůči druhým lidem (vrstevníkům, spolužákům) dosáhne nezbytné míry empatie. A právě nedostatek schopnosti vcítit se do druhého může vést k osvojení si hrubých způsobů jednání s ostatními lidmi, zejména má-li dítě příklad v rodině.

V dítěti je třeba již v rodině rozvíjet schopnost poznat, kdy druhý potřebuje pomoc či podporu. To neznamená, že dítě by mělo být vedeno k "páchání dobrých skutků". Slabost druhého by však pro něj měla být příležitostí k poskytnutí pomoci a podpory, nikoli k bezohlednému prosazení svých vlastních cílů na úkor druhého. Bohužel, právě toto je způsob, jímž mnozí rodiče zacházejí se svými dětmi, a pak se diví, když i jejich potomek stejným způsobem zachází s lidmi ve svém okolí.

Jsou to v první řadě rodič, kdo by měl dítěti poskytnout příklad žádoucího chování. Když na dítě křičí, dítě bude ve školce nebo ve škole křičet na ostatní. Když dítě bijí, dítě bude bít ostatní. Když však svému dítěti, které spadne a uhodí se, projeví soucit, politují jej a pohladí, je pravděpodobné, že dítě bude mít pochopení pro bolest a utrpení druhých, až se s nimi setká.

Uzavřenost a apatie

Pokud mají rodiče obavy, že jejich dítě je příliš zavřené, měli by se nejprve pokusit zjistit, zda se v takovém stavu cítí dobře. Pokud je totiž dítě silně introvertní, nemusí jeho uzavřenost vůči okolí být projevem toho, že má nějaké starosti či trápení. Naopak, takový malý introvert se cítí dobře, když má klid ve svém koutku.
Proto je důležité porozumět přáním a touhám svého dítěte. Je mu dobře, když je o samotě, nebo je smutné kvůli tomu, že si nemůže najít kamarády? Pokud má dítě problémy s navazováním vztahů, nemusí to být dáno jen jeho povahou, ale i nedostatečně rozvinutými komunikačními dovednostmi. Mnoho dětí je zakřiknutých v důsledku příliš autoritářské rodičovské výchovy. Neustálé okřikování a vyvolávání pocitu viny v nich posiluje představu o vlastní nedokonalosti a neschopnosti. Takové problematické sebepojetí se pochopitelně může projevit i ve snížené schopnosti navazovat uspokojivé vztahy s druhými.

Pokud je dítě jen nesmělé, ale přitom netrpí žádnou sociální fóbií, mohou jej rodiče povzbuzovat k takové činnosti, při které si snáze najde kamarády. Společně s dítětem mohou porovnávat různé zájmové aktivity a nechat svého potomka, aby si některou z nich vybral a věnoval se jí v rámci oddílu či kroužku, do kterého jej rodiče přihlásí. Vedoucího či trenéra je vhodné upozornit na to, že dítě nemá zkušenosti s pobytem v zájmovém kolektivu. Dostatečně profesionální pracovník už ví, jak takovému dítěti jeho adaptaci v kolektivu usnadnit.

Zdvořilé odmítnutí

Dítě by se od rodičů mělo také naučit zdvořile odmítnout vše, co je v rozporu s jeho svědomím. To neznamená, že dítě musí automaticky odmítnout, když mu spolužák nabízí žvýkačku, jen proto, aby ukázalo, jak je "slušně vychované". Nicméně přijde doba, kdy od něj budou někteří z jeho vrstevníků požadovat jednání, jímž by mohlo poškodit samo sebe nebo ostatní.
Dospívající, který odmítá ochutnat alkohol nebo cigarety, je mezi vrstevníky často považován za "slabocha". Jedná se o poměrně rozšířený prostředek psychického nátlaku. Opět záleží na tom, zda si dítě již v rodině vybudovalo kladné sebepojetí a dostatečně vysoké sebevědomí. U silně závislých dětí, které jejich rodiče plně ovládají pomocí příkazů a zákazů, je větší pravděpodobnost, že takovémuto nátlaku neodolají. Pokud však rodiče vychovají dítě v sebeúctě, jeho odolnost vůči tlaku ze strany vrstevníků bude mnohem vyšší.