Co dělat, aby dítě poslechlo napoprvé

Rodiče si často stěžují, že dítě nereaguje na jejich pokyny. Jedna z nejčastějších rodičovských řečnických otázek zní: "Kolikrát ti to ještě mám říkat?" Prosazování rodičovské vůle může být někdy dost obtížné, zvláště pokud se rodiče ve své komunikaci s dítětem dopouštějí určitých chyb. Sami si ovšem žádné chyby nepřipouštějí a vinu hledají na straně dítěte. "Můžu mu to říct třeba desetkrát, ale dokud na něj nezakřičím, ani se na mě nepodívá!" S takovýmto přístupem však lze těžko očekávat nějaké zlepšení.

Proč Vás dítě neposlechne hned?

Hlavní problém nastává tehdy, když rodiče od dítěte očekávají nějakou reakci v situaci, kdy dítě z nějakých důvodů není připraveno reagovat. Aby zdůraznili obsah svého sdělení, začínají rodiče na dítě křičet, domlouvat mu a podobně. Dítě si však na tento způsob komunikace brzy zvykne, což vede jen k tomu, že pro rodiče je čím dále tím obtížnější zaujmout jeho pozornost. Křičí stále silněji, domlouvají stále důrazněji a komunikace mezi rodičem a dítětem je čím dál tím více narušená.

Aby nedocházelo ke zhoršování situace, měli by se rodiče při komunikaci s potomkem vyvarovat zejména následujících dvou chyb:

Hrozby a křik

Zvyšování hlasu je zřejmě nejčastějším způsobem, jak se rodiče snaží obrátit na sebe pozornost dítěte. Křik je zdánlivě účinný, protože ve většině případů skutečně vede k "mobilizaci" dítěte. Problém spočívá v tom, že dítě se časem naučí rodičovský křik "odtlumit", a tak musí rodič křičet čím dál tím silněji. Zároveň se zkracuje doba, kterou rodič potřebuje k tomu, aby přešel od klidného tónu ke křiku. Nakonec je křik "aplikován" okamžitě, jakmile rodiče od dítěte něco požadují. Vzhledem k předchozím zkušenostem se už rodič ani nesnaží mluvit normálně a klidně - nasadí rovnou ten nejmocnější hlas, který je ze sebe schopen vydat.

Negativní účinky křiku na psychický vývoj dítěte už byly mnohokrát popsány a na tomto místě není třeba se k nim vracet. Stačí jen dodat, že vyrůstá-li dítě v prostředí plném křiku, stává se pro něj tento způsob komunikace normou a dítě jej přenáší i mimo rodinu. Když se mu nelíbí chování jeho kamarádů či spolužáků, začne na ně křičet, protože se to doma naučilo od rodičů. Také v pozdějším životě bude své partnerské neshody řešit křikem, protože tento způsob komunikace mu připadá normální. Konečně jednoho dne začne křičet i na svoje vlastní potomky a celý cyklus narušené komunikace může začít znova.

"Podplácení"

Kde nepomáhají hrozby, přistupují rodiče na "vyjednávání". Aby dítě vyhovělo jejich přání, nabízejí mu různé odměny či výhody. "Když budeš zticha, dostaneš čokoládu." "Když si uklidíš pokoj, můžeš si hodinu hrát na počítači." Dítě se naučí vyměňovat něco za něco a jeho vnitřní motivace, pokud nějakou má, je tímto přístupem rodičů postupně zlikvidována.

Dítě nevynese přeplněný pytel s rozkládajícími se odpadky proto, aby rodina žila v čistějším, zdravějším a útulnějším prostředí, ale proto, že očekává materiální odměnu. Je jasné, že materiální odměna funguje bezprostředně, kdežto odpovědný vztah k prostředí, v němž dítě žije, se buduje dlouhodobě. Rodiče nemají čas a dávají přednost rychlejšímu řešení s okamžitým efektem. Takové řešení však nemusí být nejlepší.

Co dělat, aby dítě poslechlo?

Ujistěte se, že Vás dítě slyší

Někteří rodiče se mylně domnívají, že dítě je neustále připraveno přijímat jejich pokyny a jiná sdělení. Taková představa však neodpovídá skutečnosti. Než tedy svému dítěti cokoliv sdělíte, nejprve byste se měli ujistit, že dítě "je na příjmu". Menší dítě můžete vzít za ruku nebo se dotknout jeho ramene, u většího může postačit třeba i jen navázání očního kontaktu - když se snažíte dítěti něco říci, nikdy nemluvte "do prostoru", ale přímo k dítěti.

Protože dítě je nižší než Vy, měli byste při hovoru s ním zaujmout takovou tělesnou polohu, aby se vaše obličeje nacházely alespoň přibližně ve stejné výšce. To znamená se k dítěti alespoň naklonit, u menších dětí třeba i podřepnout, zejména jedná-li se o důležité sdělení (ostatně zkuste si třeba na manželovi nebo na kolegovi vyzkoušet, jak je to nepříjemné, když na Vás někdo mluví z takové výšky, která ve vzpřímeném postoji odděluje Vás a Vaše dítě).

Nastavte dítěti limit

Chybu dělají ti rodiče, kteří očekávají, že dítě splní jejich požadavek ihned. Pokud náhle a bez jakéhokoliv předchozího upozornění odtáhnete dítě od pískoviště či přerušíte jeho hru v tom nejzajímavějším okamžiku, můžete počítat s tím, že se dostaví dětský protest.

Proto je důležité, aby byl dítěti na splnění rodičovského požadavku poskytnut přiměřený časový limit. Jestliže víte, že za chvíli budete muset z hřiště odejít, abyste stihli ještě nakoupit nebo uvařit večeři, dejte si tu námahu a položte mu otázku: "Bude ti stačit 5 minut, abys to dokončil?" nebo mu jednoduše řekněte: "Hraj si ještě 5 minut a potom půjdeme domů." Ani Vám by se jistě nelíbilo, kdyby od Vás najednou někdo vyžadoval, abyste náhle a bez varování přestali se svojí oblíbenou činností a vrhli se do něčeho jiného.

Vyhýbejte se negativním formulacím

Zkuste si sami pro sebe analyzovat svůj způsob komunikace s dítětem. Nepoužíváte příliš často předponu "ne-"? Namísto toho, abyste dítěti neustále něco zakazovali a říkali mu, co nemá dělat, mu naopak sdělte, jaké chování od něj očekáváte. Místo: "Přestaň řvát!" řekněte: "Mluv potichu." Místo "Neběhej!" zkuste říci "Buď tak hodný a zpomal."

Zakazování a negativní vyjadřování požadavků může v dítěti už samo o sobě vyvolat protest. Obzvláště ve věku okolo tří až čtyř let si dítě potřebuje vyzkoušet, kam až může ve svém odporu vůči přání rodičů zajít. Samotná negativní formulace požadavku už předem vytváří konfliktní pole, na němž se dítě snaží prosadit svoji vůli proti vůli dospělého. Pozitivní formulací požadavku se riziko konfliktu snižuje.

Své požadavky vyslovujte postupně

Častou chybou rodičů je i to, že od dítěte vyžadují několik věcí najednou, případně své požadavky shrnují v jednom dlouhém souvětí, ve kterém může dítě snadno ztratit orientaci. Co si má dítě myslet, když po příchodu ze školy od maminky slyší: "Zuj si boty, jdi do koupelny, umyj si ruce a pojď ke stolu"? Kumulace několika požadavků v jedné větě je při komunikaci s dítětem obzvláště nevhodná, protože dítě věnuje pozornost prvnímu, nejvýše ještě tak druhému z řady požadavků.

Také byste měli zvážit, zda je v určité situaci opravdu nutné od dítěte něco požadovat. Pokud matka dítěti neustále něco říká, ptá se, přikazuje, požaduje a upozorňuje, vede to u dítěte ke spuštění jakéhosi "obranného mechanismu". Spočívá v tom, že dítě si "odfiltruje" význam slov a slyší už jen jakýsi neurčitý nabádající hlas. Samozřejmě, že s dítětem je třeba hovořit, avšak neustálé opakování pokynů, požadavků, přání či proseb může mít nakonec opačný efekt.

Doporučení na závěr

Nejen dospělí, ale i děti touží po tom, aby v rodině panovaly harmonické vztahy. I když se na první pohled může zdát, že překonání vzájemné nespokojenosti ve vztahu mezi rodičem a dítětem je nepřekonatelné, není tomu tak. Jestliže uvažujete o tom, jak by se dala vylepšit komunikace mezi Vámi a dítětem tak, abyste si lépe rozuměli a obešli se bez neustálého křiku a dohadování, je to už samo o sobě první krok ke zlepšení.

Existuje řada způsobů, jak zvýšit kvalitu komunikace v rodině. Důležité je, abyste svému dítěti či dětem dovedli lépe a trpělivěji naslouchat, poskytli jim příležitost vyjádřit jejich pocity, a tím i lépe poznat jejich potřeby a možnosti.
Další důležitá věc je, abyste své rodičovství nevnímali jen jako zátěž. Zkuste se zaměřit na příjemnější stránky rodinného života. Nemusíte být přece zrovna milionáři, abyste si mohli zařídit společný výlet, během něhož své dítě lépe a důkladněji poznáte. I krátká změna prostředí může vašim vztahům prospět.

Každá rodina může mít trochu jiné problémy. Než začnete řešit problémy dítěte, zkuste si provést jakousi inventuru sami u sebe. Přemýšlejte o tom, co všechno ovlivňuje Vaše vlastní chování. Chcete-li změnit chování druhého člověka, musíte především změnit sami sebe. Nekladete na dítě příliš vysoké nároky, které neodpovídají jeho věku a možnostem? Nevěnujete mu příliš málo času a pozornosti? Nebo naopak příliš mnoho? A co do svého potomka vlastně očekáváte?
Ke zlepšení vzájemného porozumění dobře poslouží i krátké povídání před spaním. Pokud se Vám dítě potřebuje s něčím důležitým svěřit, je pravděpodobné, že tak učiní právě večer, když leží v posteli a cítí se bezpečně. Jistě stojí za to kvůli takovémuto povídání před spaním "obětovat" pár minut Vašeho oblíbeného televizního programu.

Někdy bývá složité dobrat se k příčinám problémů, které Vás a Vaši rodinu zatěžují. V takovém případě není žádnou ostudou či "selháním", když se obrátíte na odborníka, který Vám pomůže analyzovat situaci a navrhnout možné postupy při řešení obtíží. Ať už řešíte jakékoliv problémy, je třeba vycházet z toho, že "chyba" není nikdy pouze na straně dítěte. Chování každého člena rodiny je do značné míry ovlivněno atmosférou, která zde panuje. Dítě se může "snažit", ale první vstřícný krok musíte udělat Vy a začít sami u sebe.