7 věcí, které by se dítě mělo naučit do deseti let

Většina rodičů má víceméně jasnou představu o tom, co by jejich dítě mělo v určitém věku zvládnout. Tentokrát však nebude řeč ani o dodržování pravidel osobní hygieny, ani o uklízení pokoje nebo o malé násobilce, nýbrž o dovednostech, které dítěti umožní lépe poznat samo sebe a začlenit se do společnosti druhých.

1. Nebát se konfliktů. Děti mají často strach se bránit v otevřené konfrontaci nejen s dospělými, ale i se svými vrstevníky. Respekt k autoritě rodičů, učitelů a dalších dospělých je jistě důležitý. Problém nastává, když si dítě zvykne na to, že každý si vůči němu může dovolit cokoliv. V takových případech je dítěti třeba vysvětlit, že bezpráví by se nemělo tolerovat.
Dítě si například polije sešit nebo roztrhne nějakou součást svého oblečení, a učitelka ho před celou třídou zahanbí tím, že jej označí za nešiku či nemehlo. V takovém případě může dítě klidně prohlásit, že něco takového se může stát každému. Takové logické vysvětlení by učitelku nemělo nijak urazit a nemusí se jím cítit dotčená, zato pochopí, že dítě se za sebe dovede postavit.

2. Nebát se chyb. Dělat chyby je normální. Smyslem učení není vyhýbat se chybám, ale umět s nimi pracovat, využít je jako zpětnou vazbu.Proto by dítě nemělo chybu vnímat jako svoje selhání, ale spíše jako zkušenost, která mu pomůže dělat věci lépe.
Samozřejmě, že když dítě udělá chybu, měl by ho na ni rodič nebo učitel upozornit. Neměl by však zbytečně srážet jeho sebevědomí a pěstovat v něm zoufalý pocit vlastní neschopnosti. V ideálním případě si dítě chybu opraví samo, pokud k tomu jeho síly nestačí, dospělý člověk mu pomůže. I když dítě nedovede opravit chybu samo, rodiče by měli alespoň ocenit, že se o to pokusilo.

3. Naučit se odmítat. Když jej někdo nutí k něčemu špatnému, co je v rozporu s jeho svědomím, mělo by se naučit dítě říkat "Ne!" Starší děti, které navádějí mladší k různým nepravostem (ať už je to třeba kouření, drobné krádeže v samoobsluze nebo házení kamenů na projíždějící vlak), se často spoléhají na to, že menší a slabší dítě jim nedovede nic odmítnout - ani to, o čem ví, že by mu rodiče neschválili.
Dítě by od svých rodičů mělo vědět, že se nikdy nemůže zavděčit všem. Že stejným chováním, kterým jednoho člověka potěší, může druhého naopak zklamat. A že když se dostane do podobného rozporu, má se řídit především svými vlastním svědomím a nenechat se zmanipulovat.

4. Umět přijímat kritiku. Rodiče by měli dítěti vysvětlit, že každý člověk má trochu jiný vkus. Proto se třeba někomu nebudou líbit jeho výkresy, jeho oblečení nebo jeho chování. Dítě by mělo vědět, jak správně reagovat. Mělo by umět rozlišit mezi dobře míněnou kritikou a provokacemi.
Když mu druhý člověk dovede vysvětlit, co přesně se mu nelíbí a proč, zřejmě to se svojí kritikou myslí dobře. Pokud však jen neustále opakuje stejné urážky, nejedná se o kritiku, nýbrž o zlomyslnost, která vychází ze závisti, z negativních pocitů vůči druhému či ze špatné nálady. Také by mělo vědět, že když se bude kvůli všemu hned urážet, začnou si ho ostatní schválně dobírat.

5. Umět zdůvodnit svůj názor. Rodiče by měli dítěti dávat najevo, že jeho názor je pro ně důležitý. Zároveň by ho však měli vést k tomu, aby svůj názor dovedlo vysvětlit. Dítě by mělo vědět, že pouhé vyjádření názoru nestačí. Musí si jej umět obhájit.
To od dítěte vyžaduje schopnost samostatně přemýšlet, klást si otázky, odpovídat si na ně, dokázat zdůvodnit, proč se mu něco líbí, nebo naopak nelíbí. Díky tomu může každou věc posoudit z různých úhlů pohledu a dojít k takovému řešení, které bude moci považovat za správné.

6. Dodržovat postupy. Naučte své dítě vykonávat různé jednoduché činnosti, při kterých však musí dodržet správný postup, tedy určité pořadí po sobě následujících úkonů. Takovou činností může být například vaření čaje, příprava sendvičů nebo nakupování podle písemného seznamu.
Postupně můžete přecházet ke složitějším činnostem, které jsou rozděleny do většího množství jednotlivých kroků. Nechte dítě například sestavit nějakou věc podle návodu. Díky tomu postupně samo zjistí, že když chce něčeho dosáhnout, neobejde se bez určité vnitřní kázně.

7. Jednat s vrstevníky. Ať dělají rodiče co chtějí, nemohou být svému dítěti stále nablízku a chránit je před všemi nepříjemnostmi a problémy. Teprve ve skupině vrstevníků se dítě učí, jak vycházet s ostatními, hledat kompromisy a nacházet východiska z konfliktních situací. Učí se s ostatními spolupracovat a být součástí týmu. Proto by rodiče neměli kontakt dítěte s vrstevníky zbytečně omezovat.
Dříve či později se dítě dostane do situace, v níž si nebude vědět rady. Přesto však bude muset udělat nějaké vlastní rozhodnutí, protože za sebou v tu chvíli nebude mít rodiče, kteří by mu řekli, co má dělat a jak se má zachovat. Rodiče by se měli smířit s tím, že i když mohou dítěti dávat různé "rady do života", určité věci se zkrátka nemůže naučit jinde, než mezi svými vrstevníky.